Čtete rádi fantasy povídky? Četli jste už někdy nějakou, kterou jsem napsal já, a líbila se vám? Chtěli byste být mezi těmi, k nimž se novinka dostane dosud horká po zběsilém datlování do klávesnice? Po těžko uvěřitelných několika letech tvůrčího psaní mi konečně došlo, že by se mi pár betačtenářů docela hodilo, takže máte příležitost. Co nabízím? Nehynoucí vděčnost. Ta vám momentálně k ničemu není a dost možná ani nikdy nebude Možnost přečíst si povídky dřív, než dorazí do literárních soutěží, na weby, do sborníků nebo kamkoli jinam Vlastní služby. Přečtete moje věci a já zase ty vaše. A jelikož jsem tvor od přírody hyperkritický a s literaturou mám už přeci jen nějakou tu zkušenost, možná moje rady i oceníte Předem upozorňuji, že pokud vás moje příběhy nebaví, raději se nehlaste. Tím nechci říct, že nestojím o tvrdou kritiku (právě naopak), ale že mi k ničemu nebude, když byste se už do samotného čtení museli nutit. Pokud moji tvorbu ještě neznáte, můžete si udělat obrázek třeba na Nevšedním světě, kde mi vyšly povídky Zapovězeno rodem a Věčný hlad, popřípadě si můžete projít nedávno zveřejněný (byť nekompletní) seznam a vybrat si dle libosti.

Člověk si takhle rozhodne jednou jedinkrát za celý rok na několik málo dní ignorovat Internet a Google se mu okamžitě pohotově odmění. Z nezjištěného důvodu jsem dnes ráno otevřel Anekron v podobě, která odpovídá neupravené šabloně Dynamic Views. Ještě týden zpátky přitom vypadal zhruba nějak takhle, nebo si to aspoň pamatuje cache. Naštval jsem se. Jakkoli mému oku původní vzhled esteticky vcelku lahodil a líbila se mi i svěží jednoduchost, nutnost používat CSS na kdejakou blbost mi dost lezla na nervy už dřív. V kombinaci s nově objevenou nestabilitou mě však stihl původní entuziasmus přejít docela.

Krátký studentský film Poslední odměna potkal podivný osud. Původně vznikl výhradně pro festivaly, avšak po smrti autora předlohy Terryho Pratchetta jej režisér umístil na YouTube, aby uctil spisovatelovu památku. Vlivem této zmatečné dvojí premiéry má dnes, více než rok po zpřístupnění veřejnosti, snímek pouhých 12 000 zhlédnutí. Zasloužil by si jich přitom mnohem více. Vždyť kolik českých autorů kdy tvořilo podle díla krále humoristické fantastiky?

Zkusili jste někdy Dračí doupě nebo hru postavenou na podobných principech? Pak jste se možná setkali s někým, kdo se pranic nestará o ztvárnění své postavy a v duchu akčních videoher se žene jen za lepší výzbrojí a výstrojí. Tento mimořádně otravný typ RPG parazita se v angličtině nazývá munchkin (ne, nemyslím tu kočku) a přesně jím se můžete stát ve stejnojmenné deskovce. Návod už v první větě slibuje požitek z rabování podzemních kobek zbavený všech těch nudných prvků hraní na hrdiny – příběhu, uvěřitelných charakterů či elementární logiky. V dungeonech plných truhel přetékajících zlatem tak potkáte potvory živé i nemrtvé, které ve vzácné symbióze vyčkávají příchodu troufalé hrdinské družiny, aby se s ní o všechny ty poklady popraly.

Zrovna se chystám na svou vůbec první (a nejspíš také poslední) letošní dovolenou, během které pro mě celý svět přestane existovat, nebudu myslet na budoucnost ani minulost a vypnu všechny ty vykřičníky a otazníky, které mi každou chvíli vyskakují v mozku. Není tedy divu, že se potácím na okraji tvůrčího vyhoření a nedokážu aktuálně psát vůbec o ničem. Samozřejmě s výjimkou koček. Dnes k tomu dozrál příhodný čas. 8. srpen totiž je, věřte nevěřte, Mezinárodním dnem koček. Podle informací serveru Modrý kocouř.cz mají milovníci koček údajně oslavit bezpodmínečnou lásku, kterou je tito chlupatí mazlíčci zahrnují.

Erika Johansen si s žánrovým zařazením svých knih pranic neláme hlavu. Její Královna Tearlingu mísila fantasy s trochou postapa a v pokračování budeme dokonce moci nahlédnout před tajemný Přechod. Hlavním lákadlem a velkou neznámou druhého (a ne posledního) svazku série je totiž nová hrdinka Lily, jejíž život se s osudem tearské vládkyně z Glynnů nečekaně proplete. Kelsea má však i další problémy. Tím nejzjevnějším je bezpochyby mortská invaze, podle níž koneckonců dostala knížka jméno. Vojáci Rudé královny disponují lepší výzbrojí a příliš velkými počty na to, aby mohla mladá královna doufat v udržení hranic. Nařizuje proto evakuaci venkovanů za hradby Nového Londýna, kde je neohrozí plenění a rabování. Intrikánská Boží církev mezitím pletichaří za Kelseinými zády pod vedením nového, ambiciózního a patřičně prohnilého Svatého otce.

Někteří možná vědí, že jsem pro účely své stolní RPG hry Legenda o Stínu vytvořil svět Anekron, podle něhož se jmenovaly a jmenují všechny moje fantasy blogy. Někdo si ale třeba i vzpomene, že toto léta budované univerzum přivádím v život nejen prostřednictvím posezení s přáteli u dračáku, ale i skrze kratší či delší příběhy povídkového rázu. Ty posílám nezřídka i do různých literárních soutěží. Toto je jejich soupis. Jednak má sloužit mě, abych se ve vlastním díle lépe orientoval, využít ho ale můžete i vy – jako rozcestník k těm příběhům, které jsem zveřejnil různě po Internetu. Ještě jednou ale připomínám, že se jedná pouze o povídky z Anekronu, či přesněji z anekronského vesmíru.

Dneska jsem chtěl psát úplně o něčem jiném, ale pak jsem náhodou zahlédl v útrobách Internetu opening nových X-Men: Apocalypse (na kterých jsem byl v kině). Jsem skalním fanouškem této v sérii pravidelně opakované sekvence, takže jsem si ji prohlédl rovnou asi třikrát za sebou, až jsem konečně zpozoroval skvělý vizuální easter egg, který tvůrci snímku do kratičkého úvodu dokázali zakomponovat. Jelikož na YouTube ještě není k dispozici klasická verze, přikládám prozatím tu, kterou pro nás zcenzurovali čínští soudruzi. Názorně si na ní totiž ukážeme, jak naprosto nepochopili celý vtip a svým zásahem značně ztížili domácím divákům jeho objevování.

V roce 2004 objevili náhodou policisté v Rumunsku ostatky prazvláštního tvora. Na místo se urychleně vypravil zaměstnanec renomovaného muzea, jen aby zjistil, že bude celé lidstvo muset kompletně přepsat učebnice. Jakkoli se mu jeho kolegové zpočátku vysmívali, bohatý důkazní materiál nakonec umlčel i ty nejhlasitější pochybovače. Naši předkové k nám promlouvali a my jsme je neposlouchali. Draci byli skuteční. Jak nejspíš každému příčetnému čtenáři došlo, nejedná se o skutečný nález. Výše shrnuté události tvoří páteř recesistického dokumentu*, který se přesto snaží vykreslit mytologické tvory s co největším respektem k evoluční biologii, fyzice a chemii. Bez kompromisů to sice nejde, výsledek však i tak stojí za zhlédnutí.

Warhammer Fantasy už neexistuje. Pro skalní příznivce wargamingu nejspíš nic nového, pro fanoušky knížek, počítačových her a dalších adaptací tohoto univerza ale dost možná šok. V našich končinách se o konci populárního, temného a drsného světa příliš nemluví, proto se jím dnes budeme zabývat trochu podrobněji. Hrajete novou strategii Total War: Warhammer? Četli jste rozsáhlou sérii knih o trpaslíku Gotrekovi a jeho lidském souputníku Felixovi? Bavila vás cesta Maluse Temné čepele, dlážděná lebkami poražených nepřátel? Hltali jste s napětím osudy trestanců vstoupivších mezi Černá srdce? Pak možná oceníte informaci, že se dějiště všech výše zmíněných příběhů propadlo do Chaosu během události nazvané Konec věků.