Ragnar Lothbrok je mrtvý. Poté, co se vydal do rukou svých nepřátel, hodili ho do jámy s hady, vyčkávající už od první řady. Ani ne o týden později se na obrazovky po celém světě dostala úvodní epizoda čtvrté série populárního Sherlocka, v jejímž závěru schytala Mary Watson střelu určenou titulnímu protagonistovi a svému zranění na místě podlehla. Co tyto zásadní smrti znamenají pro oba seriály? Vikingové nás na Ragnarův skon připravovali už dlouho. Příliš dlouho. Pohrávali si s ním v závěru třetí série, kdy hrdina vymyslel svou verzi slavného podfuku s trojským koněm, pohrávali si s ním v první polovině série čtvrté, kdy králem seveřanů zmítal sentiment a poutala jej rodící se závislost. Falešné vyvrcholení přineslo další střetnutí Ragnara a Rolla, z něhož k mé nespokojenosti oba bratři vyvázli.

Přišel konec roku, čas rekapitulací. Jednu už včera vydal na svém blogu Jan Houserek, další vyjde zhruba za týden na Dagonovi, no a dnes se se svou troškou do mlýna připojím i já. Nejdříve zhodnotím plnění svých dvou letošních novoročních předsevzetí, která jsem si stanovil vůbec poprvé v životě, potom připomenu několik dalších životních a blogových milníků a článek uzavřu několika krátkými žebříčky. Nikdy jsem nevěřil sportovcům, že jim všechna ta dřina a veškeré funění skutečně přináší potěšení. Mýlil jsem se – již zhruba devítiměsíční každodenní běhání mi sice zpočátku skutečně nebylo příjemné, ale teď už si vystačím se silami i drahocenným dechem. Dnes jsme s mladším bratrem zaběhli přinejmenším pět kilometrů bez přestávky, což je dost pravděpodobně moje dosud nejdelší souvislá trasa v životě.

Po zveřejnění nedávného článku o nekompatibilitě křesťanství a evoluce a následné diskuzi pod ním jsem už téma považoval za uzavřené, dokud mi nebyla darována kniha Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis českého kněze a zároveň biologa Marka Váchy. O možnosti harmonické symbiózy laboratoře a kostela mě – pro mnohé možná nepřekvapivě – nepřesvědčila, přesto mi však nabídla mnoho podnětů k úvahám. Ještě coby římský katolík jsem v rámci své církve vyzkoušel celou plejádu různých pohledů na víru, neboť mě žádný nedokázal odpovědět na mé otázky uspokojivým způsobem. Začal jsem jako skalní konzervativec očekávající každým rokem příchod apokalypsy a postupně jsem se názorově přesunul právě až někam k Váchovi nebo jeho kolegovi z pražské akademické farnosti, Tomáši Halíkovi.

Angličtina zná krásné slovní spojení guilty pleasure. Označuje jím to, co bychom nejspíš neměli mít rádi, ale stejně se nám to líbí. V mém případě jde například o sérii Transformers, režírovanou Michaelem Bayem, jejíž naprosto pitomý scénář trumfne jen patos servírovaný koňskými dávkami skrze zpomaleně natočené záběry propagující americkou armádu, popřípadě k uzoufání šroubované dialogy. Tedy aspoň v případě tří ze čtyř dosud vydaných filmů. Ten první je totiž speciální – baví mě mnohem, mnohem víc než všechny ostatní a to z důvodů, za které se vůbec nestydím. Z důvodů, které mi až donedávna unikaly.

Občas se najde knižní série, která ve tvrdé konkurenci tak trochu zapadne i navzdory nepopiratelným kvalitám. Domnívám se, že přesně takový osud potkal skvělou trilogii Jeho temné esence britského spisovatele Phillipa Pullmana, jejíž první svazek, Zlatý kompas, byl svého času dokonce zfilmován. Knížky zdánlivě určené jen dětským čtenářům by neměli minout ani ti dospělí – a v tomto článku se dovíte, proč. Ve stínu Magisteria 🔗Mladá Lyra žije v tak trochu jiném Oxfordu. Její svět oproti našemu postrádá mnoho technologií a přírodovědeckých objevů, ale zase je bohatší o pancéřované medvědy, divoženky a především o daemony. Tyto bytosti nabírají podobu zvířat a jsou s lidmi spojeny velice silným poutem. Lyřin daemon se jmenuje Pantalaimon a svůj definitivní tvar, který bude jednou odrážet dívčinu povahu, nabere až na prahu její dospělosti.

Nad trilogií First Law od Joea Abercrombieho jsem se nadšeně rozplýval nějaký ten týden zpátky. Autory, kteří míchají sžíravý sarkasmus s drsným světem a uvěřitelnými postavami, bych dokázal spočítat na prstech někoho, kdo celý život pracoval s cirkulárkou. I proto jsem neodolal a pustil jsem se rovnou do volného pokračování již přečtených knih, svazku Best Served Cold. Nepřekvapivě jsem si jej skvěle užil. „Ah, the modern age.“ Morveer knelt beside Day, pressing his hand gently to the expanse of glass. „What will they think of next?“ „I feel blessed to live in such exciting times.“

Dost možná nevíte, že jsem se docela nedávno pustil do hraní The Elder Scrolls Online. Odhodlal jsem se k tomu až poté, co cena ve slevě na Steamu klesla na snesitelnou úroveň a i tak ve mně hlodala pochybnost. Koncept multiplayerových RPG pro masy, zkráceně MMO, mi nikdy nebyl zrovna dvakrát sympatický. V současné době mám za sebou skoro deset hodin a tak jsem se rozhodl stručně shrnout dojmy.

Dneska jenom krátce. Videa sice zpravidla hned po vydání zveřejňuji na Facebooku Anekronu, přesto je dost dobře možné, že se k nim ti, kdo čtou pouze samotný blog, dosud nedostali. V tomto příspěvku proto naleznete čtyři nejnovější videa z mého kanálu, jakož i doplňující informace k nim. Došlo k chybě. 🔗Nelze spustit JavaScript. V prvním příspěvku kriticky hodnotím nejpopulárnější sociální síť na základě zkušeností, které jsem nabral v uplynulých měsících, kdy jsem ji začal používat. Snažím se přitom nekritizovat ani tak chování uživatelů, jako spíš designové chyby, nadbytečné funkce a další nedostatky nebo naopak nadbytečnosti facebookového rozhraní.

Režisér Gareth Edwards dostal nelehký úkol: natočit celovečerní snímek na základě dvou krátkých odstavců z úvodních titulků čtvrté epizody Star Wars. Snímek, který se musí obejít bez tuctů divácky atraktivních světelných mečů, neboť se odehrává v časech vrcholné moci Galaktického impéria, kdy se přeživší rytíři Jedi třásli na odlehlých světech před dlouhým stínem Dartha Vadera. Přesně to se Edwardsovi povedlo. Galen Erso pracoval na výrobě Hvězdy smrti, superzbraně schopné ničit celé planety. Nepřekvapivě svou práci nijak zvlášť nemiloval a ve vhodné chvíli se s rodinou ukryl z dosahu svých zaměstnavatelů. Či se spíše domníval, že to udělal – do doby, než se nad jeho farmu snesla loď ředitele Krennica. Galen musel chtě nechtě zpátky, ještě předtím ale stihli vojáci Impéria zastřelit jeho manželku.

Pokud už fantasy RPG The Elder Scrolls: Skyrim z roku 2011 znáte jako své boty a čerstvě vydaná Special Edition vás svými grafickými vylepšeními zrovna dvakrát neláká, nemusíte věšet hlavu. Úplně zadarmo se totiž můžete dostat k mnoha a mnoha hodinám zbrusu nového obsahu, jehož takřka výhradním autorem je překvapivě mladý moder Alexander J. Velicky. Svět Tamrielu se díky němu rozrostl o nový ostrov Falskaar.