Stalo se mi před pár týdny, že jsem potřeboval vyrazit asi na dva dny z domu, a přitom mít kvůli práci k dispozici připojení k internetu. Jedinou možností byl mobil, který ale nedisponoval moderním LTE, takže rychlost přístupu ani zdaleka nepřipomínala tu, na jakou jsou zvyklí běžní uživatelé. Musel jsem tedy přijít s nějakým trochu kreativním řešením. 1) Opera Turbo Úplně nejdřív jsem si vzpomněl na svůj sekundární prohlížeč, totiž na Operu. Ta nabízí funkci Turbo, která zrychluje načítání webů, protože je do počítače posílá až v podobě přechroustané vlastními servery. Oproti v provizorních podmínkách bezmála nepoužitelnému Firefoxu, kterým se dostávám na internet obvykle, dosáhla Opera daleko lepších výsledků a stránku načetla asi v desíti až patnácti sekundách.

Kdysi jsem se zařekl, že se zaláskovaným upírům za každou cenu vyhnu. Chovám totiž k vražedným nemrtvým všeho druhu silný obdiv a velice nerad bych se o veškerý respekt ke krvesajům nechal připravit nějakou brakovou červenou knihovnou. Jenomže pak se objevil bratr s tím, že ten tvajlajt zas tak strašnej není, ať se na něj mrknu. Mrkl jsem se. Sajrajt sága opravdu není tak příšerná, jak jsem se obával. Je totiž ještě daleko horší.

Německého spisovatele Markuse Heize proslavila především dark fantasy série Trpaslíci a paralelně se odehrávající Legendy alfů. Autor ale přičichl i k žánrově blízkému horroru, poprvé v roce 2008 v knize Ritus. Všechny tyto zkušenosti pak zužitkoval o čtyři roky později, když u našich severozápadních sousedů poprvé vyšel Oneiros. Ten se nyní zásluhou nakladatelství Fantom Print dostává i k našim knihkupcům. Sluneční paprsky se vkrádají do nitra luxusního Airbusu společnosti Air France, který se chystá k přistání na pařížském letišti. Unavený muž, který celou noc nezamhouřil oka, si objednává extrémně silné kafe. Temperamentního Itala zase znervózňuje muž z Předního východu, který s sebou nosí podezřelou lahev. Nakonec to nevydrží, zavře se na záchodě a obří letadlo těsně nad přistávací dráhou zakolísá, zřítí se a jako smrtící kladivo dopadne na zem. Téměř všichni cestující ale zemřou ještě ve vzduchu.

Někteří z vás možná vědí, že jsem kdysi dělal (a nedodělal) autoškolu. Zbraní hromadného ničení jsem se tehdy nestal proto, že jsem nezvládl závěrečné jízdy, zatímco test jsem měl na nějakých 98 %, ještě mi někde v šupleti leží prošlý certifikát. Na zkoušky jsem se přitom učil jen asi zhruba dvě hodiny večer před dnem D. O to víc mě překvapilo, že s nimi měli někteří mí známí docela velké problémy.

Protože žijeme v době multimédií a můj YouTube kanál odebírá čtyřikrát více lidí než kolik jich lajklo facebookovou stránkutohoto blogu, rozhodl jsem se představit vám své oblíbené tvůrce videoobsahu. Aby mi to šlo lépe od ruky, rozdělil jsem youtubery do několika kategorií s tím, že vám v každé představím pouze toho nejlepšího z nejlepších a ostatní vzpomenu čestnou zmínkou. 1) Film a literatura Došlo k chybě. 🔗Zkuste si toto video přehrát na www.youtube.com nebo, pokud je vypnutý, zapněte JavaScript.

Rosomák dožívá svůj dlouhý, krveprolitím naplněný život kdesi kousek za mexickou hranicí, v děravé nádrži za domem drží zavřeného Charlese Xaviera, který bojuje s nebezpečnými záchvaty a společnost jim dělá jenom podivínský albín. Noví mutanti se už čtvrt století nerodí, ti staří za tragických okolností zmizeli a okolo Loganova útulku přešlapují korporátní pohůnci s nejasnými úmysly. Wolverine si na stará kolena vydělává na chlast, tišící léky pro Profesora a novou jachtu jako řidič luxusní limuzíny. Při jedné štaci potkává mírně hysterickou ženu, která v něm pozná bývalého superhrdinu a obrátí se na něj se zoufalou žádostí. Logan má dostat ji a její adoptivní dceru diskrétně do Kanady – a za to dostane dobře zaplaceno. Jakkoli se iluzí zbavenému hrdinovi do oprašování štítu jezdce na bílém koni příliš nechce, nakonec na nabídku přistoupí. Jenomže z mladé dívky se překvapivě vyklube mutantka s podezřele známými schopnostmi a všem se na paty pověsí hodně drsní hoši.

Protože se mi velmi líbila Odvážná Vaiana, rozhodl jsem se zhlédnout i další novější animované pohádky od Disneyho, konkrétně Na vlásku a Ledové království. Nenadchly mě zdaleka tolik, a tak na ně nakonec ani nebudu smolit recenzi. Místo toho zkusím stručně shrnout, co mi obecně na filmech podobného ražení vlastně vadí. A neobejdu se u toho bez spoilerů. Scénář Snímek pro děti samozřejmě nemusí a ani by neměl obsahovat zamotaný příběh ve stylu Nolanova Počátku, stejně tak bych mu ale nedoporučil podceňovat intelekt malého diváka. I předškolák zvládne víc, než jen sledovat jedinou, přímočaře servírovanou dějovou linii. Tím, že nám scénáristé často vůbec neukážou, co se děje s některými důležitými postavami, taky maskují vlastní lenost nebo neschopnost a umetají si cestičku k „překvapivým“ zvratům.

Pokud jste ještě nějakým nedopatřením neviděli gameplay trailer na nový Shadow of War, rozhodně to rychle napravte. I když má lehce přes čtvrt hodiny, za zhlédnutí rozhodně stojí. Domnívám se totiž, že představené herní mechaniky řeší snad nejpalčivější problém současných RPG, které se už podle mě hezkých pár let nacházejí ve slepé uličce. Došlo k chybě. 🔗Zkuste si toto video přehrát na www.youtube.com nebo, pokud je vypnutý, zapněte JavaScript. Vezměme si třeba takového třetího Zaklínače. Kritici i běžní hráči se shodují, že jde o skutečný klenot žánru a o to se s nimi rozhodně nehodlám přít. Nemyslím si ale, že by se jednalo z jakéhokoli pohledu o revoluci, a dokonce bych se zdráhal závěr slavné polské fantasy série nazvat videoherní legendou. Ano, Divoký hon je skoro ve všem lepší než konkurence, ale konstrukcí se příliš neliší třeba od Skyrimu nebo Dragon Age.

Nedávno jsem se doma v diskuzi o současném světě střetl se zajímavým argumentem: politická korektnost se šíří, protože je velice pohodlná. Pokud smažeme všechny rozdíly, ať už národnostní, světonázorové, náboženské či pohlavní, bude ve společnosti klid a stabilita – nebo alespoň tak nějak si to prý architekti moderního pseudoliberálního zřízení představují. Je to docela intuitivní názor a jistě je na něm něco pravdy, kořen problému ale sám vidím někde trochu jinde. Totiž v mesiášském komplexu, v onom páchání dobra za každou cenu, které nakonec paradoxně přináší v lepším případě jen znechucení, v tom horším pak utrpení. Vzhledem k tomu, že v současné době (naštěstí) končí nechvalně proslulá vládní organizace HateFree, která se spasitelství věnovala profesionálně, dostáváme unikátní příležitost prozkoumat mentalitu samozvaných zachránců lidstva podrobněji.