Loni jsem zase jednou zažil rok plný zásadnějších změn v životě. Hned zkraje v únoru jsem změnil práci a nastoupil do Videolektora, kde dělám realizátora online školení. I díky pestrosti úkolů mě to skoro po roce pořád moc baví. Na přelomu května a června jsem se stěhoval, tentokrát už jen v rámci Olomouce. Máme skvělou domácí, nový byt je prostornější a lépe vybavený a hlavně jsme konečně s přítelkyní spolu. Nebo lépe řečeno se snoubenkou, protože jsem ji krátce poté konečně požádal o ruku. Víc z osobního života asi neprozradím.

Před pěti lety končilo léto a mně došlo, že jsem ještě nebyl na žádném LARPu. Rozklikl jsem larpy.cz a zoufale scrolloval. „Ňáká Mellorie. První ročník, ale až v jakési díře na Vysočině,“ říkám kamarádovi. Bylo to prý fuk, měl auto. Akce se konala už asi za dva dny, takže jsme v horizontu hodin volali Arlingovi. Potěšil nás: „Bestie berem, klidně i bez registrace. Dojeďte.“ Dojeli jsme. Byla to fakt sranda, takže jsem o tom vyblil záplavu písmenek. 

Jedním z mých oblíbených tvůrců na YouTube je jistý Shiey. Točí videa, v nichž pořádá ilegální výpravy do Černobylu, naskakuje na dopravní vlaky a cestuje přes celou Evropu. Obsah je to zajímavý, ale ne zrovna vhodný pro dětské publikum. Proto YouTube občas vyžaduje přihlášení, chcete-li se na videa dívat. Nebo tomu tak aspoň bývalo. Nově login nestačí, musíte svůj věk ještě nějak potvrdit. YouTube nabízí dvě cesty. Buďto obsah odemknete okamžitě vložením údajů o své platební kartě, nebo ofotíte svůj občanský průkaz či jiný doklad totožnosti a oni si ho ověří. Google je zkrátka zase jednou nechutný šmírák (ostatně proto letos plánuji přesunout tento web z jeho Bloggeru). Navíc je toto jeho opatření poměrně pitomé, kartu samozřejmě může legálně vlastnit i osoba nezletilá.

Už pátým rokem píšu pravidelně každý prosinec shrnutí uplynulých dvanácti měsíců. Tentokrát nebudou žádné barevné seznamy splněných a nesplněných cílů. Článek v původním formátu jsem napsal, ale nikdo si ho nikdy nepřečte. Letos mi tak nějak nepřišel upřímný. Sorry jako. To nejdůležitější v bodech: 🔗 Přešel jsem na hlavním počítači z Kubuntu na Manjaro, vřele doporučuji Povídka Noc zvonů skončila 8. v literární soutěži Vidoucí a možná se i dočká publikování Povídka On si začal vyšla před pár dny ve sborníku Pokřivenej svět péčí nakladatelství Gorgona, protože uspěla v soutěži Tovaryši kalamáře Můj YouTube kanál se ruší Moje stolní RPG Legenda o Stínu povýšilo na verzi 5.1.5.6 Navštívil jsem Čachtice, Trenčín a Bratislavu. Vřele doporučuji, slovenské hrady často strčí ty naše do kapsy. Líbí se mi i vzdušné nábřeží Dunaje plné zeleně v hlavním městě Co mě letos bavilo: 🔗 A Little Hatred. Nová temná fantasy od osvědčeného Abercrombieho The Coddling of the American Mind. Jak vytváříme společnost křehkých podle Haidta The History of the Hobbit. Jak vznikala slavná Tolkienova knížka A Life on Our Planet. Prostě se podívejte. Nepotřebuje komentář The Social Dilemma. Odvrácená stránka sociálních sítí His Dark Materials. Druhá série se možná povedla i víc než ta první Hellblade: Senua’s Sacrifice. Videohra s naprosto perfektním příběhem, vyrazila mi dech. Maximálně doporučuji Doom 2016 a Doom Eternal. Nikdy mě nebavily střílečky. Pak jsem objevil Dooma a pochopil jsem, že se žánr dá dělat i tak, aby nestál za hovno Z plánů na příští rok prozradím jenom málo. Rád bych napsal, zrevidoval, nechal zhodnotit a případně i odeslal nějaké televizi svůj první scénář, na kterém jsem nedávno konečně začal pracovat. Taky chci tento blog přesunout z platformy Blogger na nějakou, kterou nevlastní Google. V poslední době se rychle stává mým suverénně nejneoblíbenějším techologickým gigantem.

Milí diváci kanálu Anekron, během uplynulých čtyř let jsem pro vás natočil okolo sedmdesáti videí. Získala si téměř 15 tisíc odběratelů a bezmála 2 miliony celkových zhlédnutí. Je to mnohem větší úspěch, než v jaký jsem se v době vzniku tohoto projektu odvažoval doufat. Po dlouhém zvažování jsem se ale i přesto rozhodl historii kanálu letošním rokem zakončit. Tentokrát to není proto, že bych jednoduše nestíhal, jak se to už jednou stalo dříve. Tentokrát prostě nechci pokračovat.

Bazilika Notre-Dame de Fourviere v Lyonu, můj druhý nejoblíbenější kostel. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:France-003038_-_Basilica_of_Notre-Dame_de_Fourvi%C3%A8re_%2815939822990%29.jpg Už uplynulo celých pět let od chvíle, kdy jsem poprvé vážně zvážil možnost, že Bůh neexistuje. Svůj rozchod s křesťanstvím a posléze i s náboženstvím obecně jsem pak popsal v sérii článků nazvané Poslední zpověď. Ani s odstupem času se za ni z většiny nestydím — přesto se v průběhu času můj pohled na víru vyvinul a snad i posunul. Právě tuto myšlenkovou cestu bych chtěl nyní zmapovat. I proto, že si tak snad udělám lepší pořádek i ve vlastní hlavě.

Pokud jsem měl loni touhle dobou od letoška nějaká očekávání, rozhodně ani trošku neodpovídala tomu, jak uplynulý rok nakonec dopadl. Zažil jsem bezpochyby nejnáročnějších, ale také nejkrásnějších 365 dní svého života. A přestože se mi ani zdaleka nepodařilo dotáhnout do konce všechny původní plány, vůbec nic bych neměnil. Už totiž nejsem sám. A to je všechno, co na svém veřejném blogu o svém osobním životě prozradím. Budu tak sice nucen vynechat to nejdůležitější, co se mi letos stalo, stejně ale nemám moc zájem to sdílet s celým světem. Uplynulá léta jsem většinou bilancoval s tím, že jsem více či méně spokojený. Letos si vůbec poprvé připadám skutečně šťastný.

Po čtyřech letech existence Legendy o Stínu dnes vyšlo první velké rozšíření 5.1 s podtitulem Vlčí válka. Přináší velice zásadní změny pravidel, které se dotýkají takřka všech aspektů celé hry. Z důvodů až nečekané náročnosti přípravy nové verze nejsou dosud všechny novinky odladěny a dotaženy do původně plánovaného stavu. Další změny proto budou následovat v nadcházejících menších aktualizacích hry. TL;DR 🔗Patříte-li mezi hráče či budoucí hráče Legendy o Stínu a nechcete procházet níže vypsaný kompletní přehled změn, zde se dozvíte, co novinky znamenají pro vás.

Co se desktopových operačních systémů týče, netrpím žádnou přehnanou nostalgií. Jsem velice rád, že se dnes po přihlášení neustále nespouští Microsoft ScanDisk jako ve Windows 98. Nechybí mi ani zoufale zdlouhavé vyhledávání z Windows XP, při kterém asistoval ikonický žlutý pejsek. Zvykl jsem si dokonce i na mnohými uživateli proklínanou celoobrazovkovou nabídku Start, kterou představil Windows 8. Relativně spokojený jsem byl i se současnou verzí Windows 10. Nedám už ani ránu bez možnosti přilepit až čtyři okna do jednotlivých rohů obrazovky, vyhledávání mi přijde svižnější, než kdykoli předtím a zamlouvá se mi i Fluent Design System, který postupně zkrášluje letité a místy už opravdu ošklivé uživatelské rozhraní.

Zase je čas na bilancování, tentokrát už potřetí. Od minula jsem se stihl znovu přestěhovat, překonal jsem magickou hranici milionu zhlédnutí na YouTube, Filmožrouti navázali spolupráci se Seznamem a začal jsem stát u práce. Vesměs se dařilo i v osobním životě, přestože došlo i k několika smutným událostem, které na blogu zmiňovat nebudu. Krom změn pozitivních a negativních ale mnohé zůstalo při starém. Někdy naštěstí: ani po roce nemám žádnou svoji fotku bez brýlí, která by se dala použít do facebookového profilu, což svědčí o tom, že mám k sociálním sítím stále relativně zdravý nenávistný vztah. Spokojený jsem také s Nokií 3310, kterou jsem loni tak opěvoval. Přežila mou zapomnětlivost i hrubé zacházení bez viditelných šrámů, přesně jak jsem doufal.