Poměrně často se ve veřejném prostoru setkávám s názorem, že Christopher Nolan ve svém nedávném snímku Odyssea postavil celý příběh okolo poměrně ohrané myšlenky, že válka je špatná a zničí i ty, kdo ji přežili. Když ale podobné recenze čtu, nemůžu se ubránit pocitu, že jsem viděl jiný film. Interpretuji ho odlišně. Antagonista Antinoos (Robert Pattinson) je prohnaný, vypočítavý a zákeřný grázl, jenže obléhání Tróje se vůbec nezúčastnil. Místo něj vyrazil bojovat Sinón (Elliot Page), na něhož Odysseus (Matt Damon) naopak vzpomíná jako na jednoho z nejlepších mužů, které kdy znal. Pokud však člověka křiví válka, nemělo by to být naopak?

Dodnes si pamatuji své překvapení, když jsem před pár lety zjistil, že spousta lidí se dnes už neobtěžuje vypínat počítač. Přestože už od časů Windows 8 nabíhá systém vcelku svižně, neboť neprovádí stoprocentní restart, mnohým je to málo. V lepším případě večer své zařízení hibernují a ráno pokračují tam, kde skončili, v horším případě ho jednoduše uspí a následně probudí. Hibernace funguje tak, že počítač zapíše obsah své operační paměti na vyhrazené místo na disku, načež vše po příštím zapnutí obnoví do původního stavu. Spánek však udržuje zařízení zapnuté a počítač tak stále sosá energii, byť řádově v jednotkách wattů.

Dnes už se leckdo obejde bez stolního počítače a vystačí si s laptopem nebo dokonce s telefonem. Já trendu vzdoruji; mobil pořád používám tlačítkový a notebooky jsem míval levné. Stačilo mi, aby zvládly internet a kancelářskou práci, takže jsem do roku 2022 vesele fungoval na Celeronu s 2 GB RAM a do letošního jara na základním Aceru Swift. Mé potřeby se ale vyvíjejí. Hraní videoher se pro mě stalo okrajovou záležitostí, po loňském veleprojektu mě už ani nečeká moc náročné práce s videem a každý slušný monitor dnes umí nabíjet a přenášet obraz přes USB-C. Začal jsem proto uvažovat o tom, že ze pár let místo plánovaného upgradu svou starou sestavu zkrátka vyřadil bez náhrady a vystačil si výhradně s laptopem. Takový laptop by však musel být o fous dražší, než onen Acer za 14 000 Kč, abych jím nebyl příliš omezován.

První čtvrtstoletí nového milénia je za námi. Loni jsem dramaticky pohřbil starý svět a trefil jsem se; liberálně demokratický, globalizovaný status quo se okolo nás tříští s překvapující rychlostí. Mnozí s nevírou hledí za oceán, ale šrouby se utahují i na našem unaveném starém kontinentu, kde se Dánsko zase snaží protlačit další variantu Chat Controlu. Velkým tématem letoška se pak stala snaha států a nadnárodních organizací omezit přístup mladých k sociálním sítím v naději, že tím bude naleptána vláda algoritmů technologických společností. Pocity to vyvolává rozpačité, neboť vůči tomuto rozkladnému vlivu není imunní žádná věková kategorie a s povinným ověřováním věku často jde ruku v ruce ještě tvrdší šmírování.

Před časem jsme s věřícím kamarádem naťukli téma náboženství a teprve tehdy mi došlo, že od mé dekonverze tiše uplynulo celé desetiletí. Vcelku mě to překvapilo a nakonec jsem si umínil, že se z toho i tentokrát vypíšu. Od roku 2020, kdy jsem článek na toto téma vypotil naposledy, se totiž opět mnoho událo. Před třemi roky jsem se ženil v katolické kapli. Civilní obřad vedl místní starosta a obešel se bez jakýchkoli zmínek Boha. Na oltáři však zůstal stát kříž, který mi přišlo velmi malicherné přesouvat.

Letí to. Už před více než pěti lety se v Číně objevil takový nenápadný virus. Za půl roku už byl prakticky všude a promazané soukolí globalizovaného světa se zadrhlo. Odborníci začali věštit, které nové zvyky nám vydrží i poté, co všechny lockdowny skončí. Bude to dezinfikování rukou? Nebo používání roušek při příznacích respirační choroby? Ukázalo se, že nic z toho. Omezení skončila, lidé se oklepali a na všechno zapomněli. Zdálo se, že se brzy všechno vrátí do starých kolejí. Až letos se definitivně ukázalo, že to tak nebude.

Následuje, co víme o osudu Óina, syna Gróinova, jak jej na Frodův rozkaz popsal Sméagol na cestě od Morannonu do Ithilienu v roce 1419 krajového letopočtu. Do Červené knihy toto zaznamenal Samvěd Křepelka v roce 1443 krajového letopočtu. Psal na základě vlastní vzpomínky a též zprávy zaslané Frodem do Ereboru, jejíž opis zůstal uchován v královském archivu v Minas Tirith. Gimli, syn Glóinův, jenž hovořil s krkavcem Vroákem, také poskytl své zápisy.

Letošek se v mnoha ohledech vymykal. Navenek jsem neučinil žádné význačné kroky, nic co by se vyrovnalo loňské svatbě nebo třeba někdejší operaci očí. Dovolenou jsme s manželkou strávili v Česku, nejdál jsem se podíval vlakem do rakouského Grazu. Nikde mi nevyšla žádná povídka nebo jiný text. I přesto mi přijde, že mám za sebou jeden z nejvýznamnějších roků celého života. Byl to totiž rok budování základů, rok učení se a příprav, rok rozhodování mezi různými možnými budoucnostmi. Až posléze se ukáže, zda jsem nakonec zvolil dobře, ale v tuto chvíli jsem spíš optimistický.

Blíží se konec roku a dochází mi, že bych si měl naplánovat zbytek dovolené. Protože vánoční svátky jsem si už do kalendáře zanesl, nezbývá nakonec, než si čtyři dny vybrat v půli listopadu. Vyrážím tedy za sestřenicí Kláru, kterou jsem podobně navštívil už v roce 2018, kdy pobývala ve Francii. Mezitím přesídlila do rakouského Grazu, kam jezdí z Prahy přes Brno přímé railjety. Po třech letech pravidelného pendolinování mezi Olomoucí a Prahou považuji vlak za zdaleka nejpohodlnější dopravní prostředek, takže se na cestu i docela těším.

TL;DR: What’s the campaign all about? 🔗The Rootless is a Northerners campaign aimed at beginners. I strived to preserve the classic gameplay of Wesnoth which I fell in love with as a child, while placing a strong emphasis on the story, characters, and player immersion. My goal was to keep the experience simple, yet deep and rich, allowing for multiple playthroughs. I drew inspiration from mainline campaigns like The South Guard, Descent into Darkness and Under the Burning Suns. The story revolves around an orcish assassin who is searching for a new home for his band and is pursued by a dangerous elf lord who will stop at nothing.