Když jsem v roce 2018 přešel na Linux jako svůj primární operační systém, objevil jsem řadu tučňákovských youtuberů. Byl jsem mezi prvními pár tisíci odběrateli Chrise Tituse dávno předtím, než stvořil winutil a koukal jsem na Gardinera Bryanta, když se jeho kanál ještě jmenoval The Linux Gamer. Především mě však bavil Bryan Lunduke a jeho každoroční přednáška Linux Sucks. Protože se autor nicméně během let pustil do nesmyslných kulturních válek, z jeho série se postupně vytratila určitá lehkost. Loni poprvé vynechal ročník a jen si kopnul do Waylandu, Rustu a woke lidí.

Lunduke nedávno oznámil svůj non-woke operační systém!

Lunduke měl pro nadávání na chyby desktopového Linuxu jednoznačně lepší kvalifikaci než já. Za osm let jsem ale určitý základní přehled získal a hlavně si moc rád stěžuju. Vítejte tedy u prvního ročníku kverulantské série, kterou jsem pracovně nazval

Linux stojí za starou bačkoru 🔗

Tučňák pomaličku ukrajuje víc a víc koláčového grafu, zatímco Windows 11 je promořený reklamami a Slopilotem. Dorazila Steam Machine a dokonce i protiva Alzák začal prodávat sestavy s Bazzitem.

Hypotetický Diviš Nemášajnský, nespokojený uživatel Widlí, ale ani tak nejspíš přes plot nepřeskočí. A dobrých důvodů najde hodně. Třeba

Distra 🔗

Dlouhodobě tvrdím, že přechod na Linux je nejschůdnější pro dva typy uživatelů. Na jedné straně jsou to zvědaví, technicky zdatní developeři či experimentátoři, kteří se rádi učí něco nového a dovedou ocenit flexibilitu systému, v němž se dá skoro každá služba nebo komponenta nahradit alternativou. Na straně druhé pak Linux ocení i počítačový antitalent, který tráví všechen čas ve webovém prohlížeči a nevidí důvod, proč by měl po deseti letech vyhodit svou Core i3ku a přejít na nějaký Windows 11.

Svízel je v tom, že valná většina uživatelů se nachází někde mezi těmito dvěma protipóly a že pro ně neexistuje ideální linuxové distro.

Fedora má vítr ze softwarových patentů, takže nenabízí důležité video kodeky a nainstaluje se s vykastrovaným ffmpegem. Když Diviš Nemášajnský zjistí, že má z filmu slideshow, možná přemaže disk dávno předtím, než objeví RPM Fusion.

Linux Mint měl aktuální balíčky naposledy snad v dobách, kdy ještě po Barrandově lozili trilobiti. Štve to i vývojáře GNOME, jimž chodí neaktuální bugreporty. Doufejte taky, že Diviš nemá v počítači žádné zbrusu nové komponenty, které potřebují HWE ISO a jinak si s Mintem nebudou rozumět.

Arch a jeho deriváty typu Cachy a Manjara jsou zase super způsob, jak si z AUR stáhnout malware. Minimálně Manjaro mívalo zábavnou funkcionalitu, kdy občas vyřadilo balíček z repozitáře a nahradilo ho dependencí právě z AUR, takže se dříve bleskové upgrady proměnily ve zdlouhavé kompilování. Snad bude Diviše bavit řešit zacyklené závislosti.

V Pop!_OS dostali loni v prosinci skvělý nápad nasadit zbrusu nový a nedopečený desktop COSMIC, který potrápil i Linuse Sebastiana.

Bazzite je příjemně blbuvzdorný a snadno se opraví do provozuschopného stavu, ale Diviš si zase užije hromadu aktualizačního rebootování a velkolepou bitvu s větrnými mlýny, má-li doma nějaký exotický hardware typu donglu na Bluetooth nebo wi-fi.

Inu, je tu ještě Ubuntu…

ha ha.

Wayland versus X11 🔗

Wayland už prý funguje natolik skvěle, že nejpopulárnější desktopy KDE a GNOME končí s podporou X11. Doufejme tedy, že se a Diviš Nemášajnský nebude chtít na svoje nové linuxové PC s Waylandem vzdáleně připojit přes AnyDesk.

GIMP pod X11

Wayland s gustem rozbije vaši léta budovanou svalovou paměť, protože občas prostě vykresluje jinak než X11 (nebo Windows). V dialogových oknech GIMPu například přestěhoval tlačítka zespoda do záhlaví okna, což možná líp pasuje do GNOME, ale v KDE to působí jako downgrade. A chybí mi xdotool.

GIMP pod Waylandem

Pokud je Diviš Nemášajnský vášnivým hráčem, doufejme, že patří k menšině a smaží na grafických kartách od AMD nebo Intelu. Nvidia (dnes už naštěstí spíš jen starší modely) si totiž s Waylandem stále nerozumí optimálně. Pro odvážlivce, kteří by dokonce chtěli zkusit streamovat, má Arch Wiki připravenou celou podkapitolku o troubleshootingu OBS.

Chjo, už zním jako ten Lunduke.

To neznamená, že je X11 v roce 2026 lepší volbou. Wayland je daleko bezpečnější a izoluje aplikace, což je užitečné v éře zběsilého patchování děr objevených s asistencí AI. Diviše hráče zase X11 naštve tím, že způsobuje trhání obrazu, zatímco Wayland šlape i pocitově daleko plynuleji. Již zmíněná končící podpora v KDE a GNOME navíc znamená nutnost držet se LTS distribucí nebo se sžít s konzervativnějšími prostředími na úkor obou vlajkových desktopů.

Balíčky 🔗

Ať už si nebohý Nemášajnský nakonec vybere kteréholi distro s libovolným display serverem, bude nejspíš tu a tam potřebovat provádět nějaké pokročilejší operace… třeba instalovat software.

Nezištným lidem, kteří po desetiletí udržují repozitáře softwaru pro mraky linuxových distribucí, patří velký dík. Zároveň je ale třeba si po pravdě přiznat, že jsou to tisíce hodin duplicitní práce. Tentýž program se musí zabalit pro Debian, Fedoru i Arch Linux a hromadu nezávislých dister jako je třeba Solus. Čas a výpočetní výkon mizí v nenávratnu.

Chytré hlavy se pokusily odstranit tuto nežádoucí situaci vytvořením univerzálního řešení, které by umožnilo instalovat stejný balíček na libovolné distribuci. Jím se nakonec stal Flatpak, který dnes na svém webu hrdě vyhlašuje, že je budoucností aplikací na Linuxu.

Flatpak funguje většinu času dobře a v dnešní době už pozbyl mnoha svých někdejších neduhů, například už obvykle respektuje motiv desktopu. Žijeme tedy už v radostné době, kdy je instalace balíčků procházkou růžovým sadem?

Rozhodně ne.

Diviš je v Linuxu nový, ale rozhodně není hloupý. Brzy přijde na to, že stromová struktura jeho operačního systému má určitá pravidla. Tak jako má Windows svá AppData, v Linuxu existují složky jako ~/.config nebo ~/.local/share. Pokud tak Diviš pracuje třeba, já nevím, na kampani do hry The Battle for Wesnoth, vloží svou modifikaci do ~/.local/share/wesnoth/1.18/data/add-ons.

Sandboxing Flatpaku nicméně znamená, že stejnou složku může Nemášajnský najít místo toho taky pod adresou ~/.var/app/app-id/data/wesnoth/1.18/data/add-ons. Diviš si přitom leckdy ani nemusí všimnout, jakou verzi hry vlastně nainstaloval¹.

Starý blogpost v nativním Helium Browseru

A tím problémy nekončí. Dejme tomu, že náš hrdina kdysi psal blogísek na již zaniklém serveru blog.cz a udělal si lokální zálohu svého deníčku se všemi HTML a CSS soubory. Otevře-li některý z takovýchto článků v prohlížeči nainstalovaném z běžného repozitáře, bude vše fungovat plynule. Pokud ale použije browser z Flathubu, zasáhne opět sandbox a kaskádové styly zůstanou nevykreslené. Ale co! Občas má člověk zkusit nový koníček a Divišovým budiž nastavování Flatsealu.

Starý blogpost ve flatpakovém Zen Browseru, ztmaveno

Závěrem je třeba zmínit, že si Flatpak stahuje své vlastní závislosti, aby korektně fungoval, což vede k vyššímu nároku na místo na disku. V době absurdních cen SDDček to bolí více, než v nedávné minulosti, kdy byla úložiště ještě laciná. A Linux lidé někdy instalují i na staré netbooky s 32 GB eMMC.

Video a grafika 🔗

Méně trápení Diviše Nemášajnského nečeká ani tehdy, pokud chce na svém počítači tu a tam něco sestříhat. Na jednodušší editaci postačí Kdenlive, pokud tedy zrovna netrpí bugem, který mu zabraňuje využít všechna procesorová jádra při renderování (stalo se mi). Z profesionálnějších střižen ale podporuje Linux v zásadě² jenom DaVinci Resolve, rozhodneme-li se tedy současnému statu quo vůbec eufemisticky říkat podpora.

DaVinci oficiálně šlape na Rocky Linuxu, který je určený pro servery, nikoli pro desktopové uživatele. Program sice pojede i pod mnoha jinými distribucemi, ale může vyžadovat manuální konfiguraci. I za ideálních podmínek si moc nerozumí s grafickými kartami od AMD a především pod tučňákem nepodporuje řadu kodeků pro import i render, včetně velmi rozšířených. V praxi tak práce v Resolve na Linuxu znamená nažhavit nejdřív ffmpeg a připravit si desítky až stovky GB volného místa na úložišti.

Nebohým grafikům linuxáci stále tu a tam doporučí GIMP, což je ovšem čirý sadismus. Přes dílčí zlepšení uživatelského rozhraní ve verzi 3 zůstává tohle malovátko určeno jen skalním nerdům, jejichž mozek dokáže potlačit všechny intuice a přizpůsobit se leckdy bizarnímu workflow (a to píšu coby fanoušek a aktivní uživatel). Umělecky nadaná osoba daleko spíš ocení třeba Kritu, byť ani ta se na etalon v podobě Photoshopu funkcionalitou nechytá.

Jedinou možností tak je si podporu vydřiduškého Adobě programu dohackovat skrze vibecoding. À propos:

Umělá inteligence 🔗

Vliv velkých jazykových modelů na Linux a svobodný software je rozporuplný. AI na jednu stranu zjednodušuje nováčkům orientaci a tvůrcům aplikací často zrychlí práci. Vhod také přijde možnost snadno generovat drobné shell skripty, jimiž si uživatel může leckdy dost usnadnit práci.

Na druhou stranu AI zahlcuje kapacity pro kontrolu kódu a opravu chyb. Také papouškuje leckdy zastaralá moudra, protože dělá inferenci z dat starých měsíce nebo klidně roky. Nejspíš proto dostal Linus Sebastian ono doporučení na Pop!_OS, o kterém jsem psal výše.

V neposlední řadě pak AI usnadňuje útoky na infrastrukturu a šíření malwaru. Příkladem mohou být již zmíněná napadení AUR.

Kladiva bez topůrek 🔗

Přetrvávající frustrací ve světě svobodného softwaru zůstává UX problém, jemuž Gardiner Bryant trefně říká kladiva bez topůrek. Označuje situace, kdy program sice může technicky sloužit svému účelu, ale jeho obsluha je pro (často i ostříleného) uživatele nesnadná a nepohodlná. Něco jako zatloukat stanové kolíky kladivem bez topůrka. Jako příklad Bryant uvádí grafického správce diskových oddílů GParted a ukazuje, jak matoucí může práce s takovým nástrojem být.

A má pravdu. Bude-li chtít Diviš Nemášajnský zformátovat flash disk s pomocí tohoto programu, dost možná si bude muset nejdřív dohledat nějaký tutoriál (filesystém FAT32 je kupříkladu v UI označen jen jako FAT, ač existuje i FAT16, exFAT a řada dalších variací).

Vytvořeno v GIMPu

To samé platí třeba o GIMPu, který už jsem pomlouval výše. Kletbu neintuitivního softwaru se v současnosti snaží zlomit čtyřková verze zvukového editoru Audacity, vydaná před pár dny. Ještě jsem neměl příležitost novinku otestovat, ale jsem zvědavý, jakých ohlasů se mezi linuxáky dočká.

Baterie 🔗

Jednou z oblastí, v níž udělaly proprietární systémy macOS a Windows značný pokrok v posledních letech, je výdrž laptopů na baterii. Po letech náskoku armových čipů, zejména jablečné řady M, se v posledních letech zlepšuje situace i u procesorů od Intelu a AMD. Mnohdy však nikoli pod Linuxem.

Problém pro nováčky typu Diviše je především právě tato nepředvídatelnost. Problém může totiž být v hardwaru, kdy část výrobců implementuje do firmwaru různé hacky určené jen pro Windows nebo rozbíjejí Modern Standby funkcionalitu. Jeden laptop může mít výdrž na baterii srovnatelnou s Windows či lepší, zatímco druhý s velmi podobnými komponenty si zrovna vytáhl Černého Petra. Když bude Diviš sledovat, jak procenta nabití mizí před očima, důvěru ve svobodné operační systémy to v něm neposílí.

Zhoršuje se Linux? 🔗

Ano a ne. Kdo si chce jenom zahrát nějaké hry, používat internetový prohlížeč a tu a tam přehrát video či napsat dokument, bude mít z moderního Linuxu nejspíš radost. Podpora hardwaru je lepší než bývala, instalace půjde rychleji než u Widlí a nikde neslídí žádný Slopilot. Všetečnější vrtáky typu našeho Diviše Nemášajnského ale čeká o poznání komplikovanější přivítání, než jaké jsem dostal od tučňáka před osmi lety já.

Když jsem tehdy potřeboval neobvyklý mix rozlišení a obnovovací frekvence monitoru, stačilo mi naučit se trochu xrandr a mohl jsem své nastavení replikovat na takřka libovolném linuxovém stroji. Zlobí nějaké okno? Xkill to vyřeší napříč distribucemi a desktopovými prostředími. Dnes s Waylandem už člověk musí zkoumat každý jednotlivý kompozitor, potažmo desktop.

V časech komplexní distribuce softwaru je důležité vědět, který z vašich programů se nainstaloval přes pacmana nebo dnf a který je snap nebo flatpak. Konkrétně na Fedoře se taky sluší zkontrolovat, zda je zdrojem konkrétního programu Flathub, nebo spíš Fedora Flatpaks, abyste pak hlásili případný bug na správném místě.

Řada aktualizací je dnes atomická a filosofii “všechno je soubor” pak vzal čert. Z pohledu nováčka už je leccos z vnitřní architektury Linuxu skryto pod lešením stále komplexnějších nadstaveb.

A opěvovaná svoboda nahradit si libovolnou komponentu systému alternativami? Ani to už dnes není tak jednoduché. Chcete-li používat snapy, potřebujete systemd a ideálně AppArmor a nikoli SELinux. Nejnovější GNOME už nepojede pod X11 a MATE Wayland sezení je naopak zatím jen experimentální.

Linux je zkrátka méně pro kutily, než býval, což je v mnoha ohledech dobře. Udělat onen první krok směrem od proprietárních operačních systémů je jednoznačně jednodušší, než to kdy bylo.

Hlavní je věřit 🔗

Někdy je ale snadné zapomenout, že i řadu běžných uživatelů může čas od času chytit kutilské svrbění. Hrátky s virtualizací, módování videoher, snaha přenastavit si desktop, aby co nejvíc připomínal Windows 95… Linux dokáže vrátit do světa osobních počítačů radost a pocit kontroly, což zůstává jeho hlavní konkurenční výhodou.

Pokus o Windows 10 v KDE

Luke Lafreniere z LTT například přiznal, že na CachyOS rád instaluje aktualizace – zejména když se ukáže, že systém zabere po updatu méně místa na disku než před ním. Já sám jsem měl až dětinskou radost, když jsem před lety zprovoznil live distro na flash disku, hrál jsem na něj Minecraft a v zájmu uvolnění místa pro rostoucí svět jsem postupně mazal systémové komponenty, které pro funkcionalitu hry nebyly potřebné. To vás Windows nebo macOS dělat nenechají.

Ale nebuďme přehnaně sentimentální a nalijme si čistého vína. Linux pořád tak trochu stojí za starou bačkoru. Tučňák sice dobyl server, ale stále ještě nespasil svět osobních počítačů, ač je tu s námi už déle než onehdá Ježíš Kristus. Nezbývá než zatnout zuby a srdnatě věřit prorokům, že 2027 bude už konečně rokem Linuxu na desktopu.