Režisér Gareth Edwards dostal nelehký úkol: natočit celovečerní snímek na základě dvou krátkých odstavců z úvodních titulků čtvrté epizody Star Wars. Snímek, který se musí obejít bez tuctů divácky atraktivních světelných mečů, neboť se odehrává v časech vrcholné moci Galaktického impéria, kdy se přeživší rytíři Jedi třásli na odlehlých světech před dlouhým stínem Dartha Vadera. Přesně to se Edwardsovi povedlo.
Galen Erso pracoval na výrobě Hvězdy smrti, superzbraně schopné ničit celé planety. Nepřekvapivě svou práci nijak zvlášť nemiloval a ve vhodné chvíli se s rodinou ukryl z dosahu svých zaměstnavatelů. Či se spíše domníval, že to udělal – do doby, než se nad jeho farmu snesla loď ředitele Krennica. Galen musel chtě nechtě zpátky, ještě předtím ale stihli vojáci Impéria zastřelit jeho manželku.
Nový snímek není pokračováním loňské sedmé epizody, ale odehrává se mezi třetím a čtvrtým dílem. Představuje řadu nových postav, jde nicméně o samostatný projekt, jehož pokračování se neplánuje bez ohledu na případné tržby.
Jyn Erso, Galenova dcera, to všechno viděla. Mládí strávila mezi bojovníky radikální frakce Povstalecké aliance, nakonec skončila v transportu do pracovního tábora. Rebelové nicméně znali její skutečnou identitu a konvoj přepadli. Ukázalo se totiž, že Galen Erso poslal po pilotovi nákladní lodě vzkaz, který může navždy změnit nejen budoucnost povstání, ale i život jeho dcery.
Příběh, který se točí okolo nepředstavitelně ničivé superzbraně a chladnokrevných důstojníků Impéria lačnících po moci, zákonitě působí poněkud syrově. V sérii je to příjemná změna: Rogue One dělá všechno, co je v jeho silách, aby v mantinelech ratingu PG-13 vybudoval co nejtemnější atmosféru. Čistý štít Povstalců je potřísněn fanatismem, kterému dává vzplanout každá revoluce a v akčních scénách nahradili takřka nezranitelné rytíře Jedi snadno průstřelní lidé… a jiné humanoidní bytosti.
Nedočkáte se patosu, nedočkáte se ani mnoha vzletných frází a ty, které ve filmu skutečně zazní, jsou příznačně namířeny ne k ovlivnění citů diváka, ale k přesvědčení ostatních postav. Odlehčený humor a comic relief charaktery z ostatních snímků Star Wars univerza nahradil brutálně upřímný droid, který připomene Marvina ze Stopařova průvodce po galaxii. Jeho vtipy se dělí převážně na suché a černé.
Scénáristům jde ke cti, že zaplnili prázdné místo mezi třetí a čtvrtou epizodou velmi citlivě. Pozorný divák si navíc možná povšimne, že příběh zodpověděl i mnohé neodbytně se nabízející otázky fanoušků originální trilogie – například proč trvala Impériu stavba první Hvězdy smrti dobrých dvacet let, když tu druhou zvládli seskládat do použitelné podoby za zlomek tohoto času.
Co naopak příliš nefunguje, je tempo filmu. Nudit se sice nejspíš nestihnete, ale neustálé přeskakování mezi dějovými liniemi v úvodní části bere ději mnoho dynamiky a celkově by vůbec nezaškodilo vystřihnout pár vedlejších postav a jejich podzápletek. Ušetřený čas mohl posloužit pro důkladnější prokreslení hlavních aktérů, kteří jsou bez výjimky skvěle zahraní a větší pozornost by si zasloužili.
Výhrady mám i k audiovizuální stránce snímku. Série Star Wars právem proslula svým ikonickým soundtrackem, z Rogue One si ale nejspíš nezapamatujete ani jednu melodii. Hudba většinu času jen dokresluje dění na plátně, občas je ale naneštěstí vysloveně otravná. Digitální efekty trápí trochu jiný problém – valná většina CGI sedne do filmu na jedničku, ale takový počítačem omlazený Tarkin připomíná ze všeho nejvíc Ebenezera Vydřigroše z animované Vánoční koledy.
Formální nedostatky možná čas od času nepříjemně vyruší, Rogue One si ale užijete jim navzdory. Zatímco totiž loňská Síla se probouzí obalila pitomoučký film do lákavého kabátku, nový příběh ze světa Star Wars na to šel z opačné strany. Vznikl tak příběh, který obsahuje jedny z nejlepších akčních scén celé série, nefalšovanou atmosféru galaxie ovládané železnou pěstí a v neposlední řadě i spoustu citlivě zapracovaných vtípků a referencí, kterých si všimnou jenom skalní fandové. Z hlediska kontinuity pak Nová naděje navazuje na Rogue One mnohem přirozeněji než třeba Pán prstenů na Hobita.
Pokud se mají samostatné Star Wars filmy v budoucnu ubírat touhle cestou, začnu se na ně těšit víc než na klasické epizody. Namísto otravné recyklace rádoby úžasných motivů z originální trilogie totiž snímek veškeré ikonické propriety využívá účelně a s ohledem na příběh, čímž snad konečně prolamuje kletbu nostalgické úcty. Rogue One je nekompromisní, pragmatický a dravý, stejně jako sami Povstalci.
