Ve své nedávné recenzi na Before They Are Hanged jsem uvedl, že mi v šuplíku leží i obdobné hodnocení prvního dílu Blade Itself. Bylo napsáno ještě před založením tohoto blogu, ale vlastně není důvod, aby tu chybělo. Upozorňuji vás jen na to, že jí chybí úvod a shrnutí zápletky, takže se jedná čistě o rozbor formální stránky knihy. Ze stejného důvodu musíte oželet i absentující citát v hlavičce.
Abercrombie skvěle zvládá popisy. Zatímco obvykle neholduji pasážím podobného druhu, autor dokáže výborně pracovat s obrazotvorností čtenáře a občas i kreativně doplňovat, ba dokonce i utvářet děj právě skrze popisné scény. Ty ale neváhá nasadit ani při vykreslování charakterů postav, kdy se spisovatel zaměřuje na jejich subjektivní perspektivu a nechá nás tímto způsobem nahlédnout do uvažování svých hrdinů.
Jako jeden z nemnoha si plně uvědomuje sílu neřečeného. Za jeho tajnůstkářství možná může i fakt, že je Blade Itself jen první částí trilogie. I tak ale brilantně tancuje okolo magie a jejích uživatelů, aby neprozradil příliš mnoho. Stejně tak nechává otevřenou řadu dalších otázek, týkajících se leckdy bezprostředně některé z postav.
Ty v podstatě bez výjimky sehrávají své role plynule a uvěřitelně. Každý přerod či změnu názoru jim čtenář uvěří, neboť ji autor pečlivě připravil. Kvituji, že se ani hrdinové typu čaroděje Bayaze či zkušeného válečníka Logena nepouštějí do různého hlubokomyslného mudrování. Zvlášť druhý jmenovaný zvysoka kašle na všechna žánrová klišé týkající se hláskujících bojovníků a jeho přístup k násilí a střetům je autenticky prodchnut opatrností a obezřetností.
Výhrady bych měl snad jen k příběhové stránce. To, že se Abercrombie nebojí zapracovat nejeden stereotyp, mi nijak nevadí, dokud tak činí chytře a s rozmyslem. Kompozice díla je ale zvlášť k závěru trošku antiklimaktická, když servíruje až nadbytečně dlouhou akční pasáž, okořeněnou jen jedním překvapivým zvratem. Ne, že by byla napsaná špatně – to snad ani spisovatel neumí – zkrátka jsem jen přes trilogický formát čekal bombastičtější konec, který by mi trochu vnucoval okamžitou četbu pokračování.
Snad autorovi křivdím a on jen nemá potřebu dopomáhat si lacinými cliffhangery, podobný pocit určitého nedovyužití naznačeného jsem ale měl častěji. Možná je jenom rubem chvályhodného mlžení v budoucí prospěch příběhu, nyní však musím hodnotit první díl izolovaně a nemohu tedy k případným budoucím důsledkům takového postupu přihlížet.
Z širšího pohledu je tak kniha kvalitní, značně návykovou a formálně skvěle zvládnutou zábavou. Nemohu se zbavit dojmu, že by jí slušely ještě trochu vyšší ambice, po prvním svazku je ale na podobné hodnocení ještě brzy. Být tohle recenze na mém starém blogu, nejspíš bych sáhl po nějakých osmi bodech z desíti, se silnou tendencí vyšplhat se až k devítce.