Zrovna se chystám na svou vůbec první (a nejspíš také poslední) letošní dovolenou, během které pro mě celý svět přestane existovat, nebudu myslet na budoucnost ani minulost a vypnu všechny ty vykřičníky a otazníky, které mi každou chvíli vyskakují v mozku. Není tedy divu, že se potácím na okraji tvůrčího vyhoření a nedokážu aktuálně psát vůbec o ničem. Samozřejmě s výjimkou koček.
Dnes k tomu dozrál příhodný čas. 8. srpen totiž je, věřte nevěřte, Mezinárodním dnem koček. Podle informací serveru Modrý kocouř.cz mají milovníci koček údajně oslavit bezpodmínečnou lásku, kterou je tito chlupatí mazlíčci zahrnují.
Moment? Bavíme se ještě pořád o kočkách? O těch dravých savcích příručních rozměrů, kteří prosluli především okázalým ignorováním lidských bytostí a arogantním nadhledem uplatňovaným vůči všemu, co nemňouká? Odkud kdo vytáhl bezpodmínečnou lásku, propánakrále!
Náš kocour, který se jmenuje Čuník podle jednoho špatného filmu, mě horoucím citem ani náhodou nezahrnuje. Absence vřelého lísání, zamilovaných pohledů a věrné přízně je vlastně přesně ten důvod, proč nepokrytě preferuji kočky, zatímco na psy pohlížím spíš s trochou nechápavého soucitu. Nejlepší přítel člověka je totiž ve skutečnosti spíš nejlepší živou lidskou plastelínou, ze které si vykutálený lysý opičák vymodeloval nástroj pro každou ze svých potřeb – psa hlídacího, psa vyhánějícího jezevce z nor, psa nosícího soudek s rumem, nebo třeba psa coby módní doplněk.
Kočičí plemena se přitom ve stavbě těla vzájemně tak drasticky neliší, a když známe překrásné pouštní kočky, kočky, jejichž předek zabrzdil tváří o radiátor nebo miciny, které vypadají, jako by měly na kožichu ještě druhý kožich – pořád snadno rozeznáme, známe ladné křivky líté šelmy.
Kočky na člověka více či méně kašlou. Tím nechci říct, že si s nimi nemůžete vybudovat pozitivní vztah. Musíte nicméně prokázat respekt a ani v nejdivočejších snech nemůžete doufat, že vás začnou po psím vzoru zbožňovat jako suverénního vůdce smečky. Kočky totiž nejsou jen tak obyčejná samotářská zvířata, která si valnou většinu času vystačí sama. Kočky povýšily sólo styl na svou strategii přežití a jsou v ní neuvěřitelně úspěšné.
Můžeme-li věřit anglické Wikipedii, kočičí populace dokonale dominuje žebříčku nejhojnějších šelem. Kočky si ale dokázaly poradit i před prvními nesmělými krůčky člověka k tomu, co dnes hrdě nazýváme civilizací (a která je bezpochyby nejvíc cat-friendly za celou existenci naší planety).
Evoluce je totiž vybavila mimořádně výhodnými zbraněmi, zatahovacími drápy. Ty se chozením neztupují, jako se to děje u konkurenční čeledi psovitých. Kočičí tělo je navíc skvěle přizpůsobeno k rychlému, překvapivému útoku. Zmíněné adaptace způsobovaly dokonce vyhynutí konkurenčních populací psů, kteří lovili podobným způsobem a do dnešních dnů proto přežili ti, kteří místo náhlého přepadení spoléhají raději na uštvání kořisti.
V poslední době jsem ale studoval spíš jinou kočičí užitečnou vlastnost, jejich mimořádnou inteligenci. Jde o téma mimořádně atraktivní, zvlášť pak, když ho vášniví diskutéři velmi často zjednodušují na otázku Je chytřejší kočka, nebo pes?
Odpověď však není ani v nejmenším jednoduchá. Inteligenci psů mapuje dlouholetý výzkum, který zjistil mimo jiné, že si váš štěkající mazlíček dokáže do paměti uložit několik stovek slov, dost možná zvládá abstraktní myšlení a dokonce dokáže vyvodit, co si myslí ostatní. Tato výjimečná schopnost byla dlouho považována za exkluzivně lidskou.
Když se ale vědci pokusili podobným výzkumům podrobit kočky, často narazili. Nejenže šelmičky v cizím prostředí často vyšilovaly, i v naprostém klidu projevovaly pramalý entuziasmus, co se produktivní spolupráce týče. Výrazný individualismus zkoumaných zvířat tak někdy takřka znemožňuje získávání relevantních výsledků.
Kočičí mozek tvoří údajně 0,9 % jejich těla, zatímco u psů 1,2 %. Samotná velikost však nemusí být rozhodující; zvrásnění mozkové kůry dokáže pořádně zamíchat kartami, takže kočky ve výsledku disponují zhruba dvojnásobným množstvím neuronů.
Znamená to, že jsou chytřejší než psi?
Tak jednoduché to není, v naší skládačce stále chybí značné množství dílků. Najisto ale víme, že jsou kočky neobyčejně zajímavá, fascinující zvířata. Neoslavujme jejich vybájenou lásku a raději se dnes zachovejme přesně po kočičím způsobu: stulme se na kanapi a vyhřívejme se v paprscích slunce. S kočkou samozřejmě. A dejte jí nažrat.