avatar

Anekron

Evangelium podle Michaela Baye

Angličtina zná krásné slovní spojení guilty pleasure. Označuje jím to, co bychom nejspíš neměli mít rádi, ale stejně se nám to líbí. V mém případě jde například o sérii Transformers, režírovanou Michaelem Bayem, jejíž naprosto pitomý scénář trumfne jen patos servírovaný koňskými dávkami skrze zpomaleně natočené záběry propagující americkou armádu, popřípadě k uzoufání šroubované dialogy. Tedy aspoň v případě tří ze čtyř dosud vydaných filmů. Ten první je totiž speciální – baví mě mnohem, mnohem víc než všechny ostatní a to z důvodů, za které se vůbec nestydím. Z důvodů, které mi až donedávna unikaly.

Jeho temné esence: Stručná historie knižní fantasy série

Občas se najde knižní série, která ve tvrdé konkurenci tak trochu zapadne i navzdory nepopiratelným kvalitám. Domnívám se, že přesně takový osud potkal skvělou trilogii Jeho temné esence britského spisovatele Phillipa Pullmana, jejíž první svazek, Zlatý kompas, byl svého času dokonce zfilmován. Knížky zdánlivě určené jen dětským čtenářům by neměli minout ani ti dospělí – a v tomto článku se dovíte, proč. Ve stínu Magisteria 🔗 Mladá Lyra žije v tak trochu jiném Oxfordu. Její svět oproti našemu postrádá mnoho technologií a přírodovědeckých objevů, ale zase je bohatší o pancéřované medvědy, divoženky a především o daemony. Tyto bytosti nabírají podobu zvířat a jsou s lidmi spojeny velice silným poutem. Lyřin daemon se jmenuje Pantalaimon a svůj definitivní tvar, který bude jednou odrážet dívčinu povahu, nabere až na prahu její dospělosti.

Best Served Cold

Nad trilogií First Law od Joea Abercrombieho jsem se nadšeně rozplýval nějaký ten týden zpátky. Autory, kteří míchají sžíravý sarkasmus s drsným světem a uvěřitelnými postavami, bych dokázal spočítat na prstech někoho, kdo celý život pracoval s cirkulárkou. I proto jsem neodolal a pustil jsem se rovnou do volného pokračování již přečtených knih, svazku Best Served Cold. Nepřekvapivě jsem si jej skvěle užil. „Ah, the modern age.“ Morveer knelt beside Day, pressing his hand gently to the expanse of glass. „What will they think of next?“ „I feel blessed to live in such exciting times.“

První dojmy z The Elder Scrolls Online

Dost možná nevíte, že jsem se docela nedávno pustil do hraní The Elder Scrolls Online. Odhodlal jsem se k tomu až poté, co cena ve slevě na Steamu klesla na snesitelnou úroveň a i tak ve mně hlodala pochybnost. Koncept multiplayerových RPG pro masy, zkráceně MMO, mi nikdy nebyl zrovna dvakrát sympatický. V současné době mám za sebou skoro deset hodin a tak jsem se rozhodl stručně shrnout dojmy.

Nálož anekronských videí

Dneska jenom krátce. Videa sice zpravidla hned po vydání zveřejňuji na Facebooku Anekronu, přesto je dost dobře možné, že se k nim ti, kdo čtou pouze samotný blog, dosud nedostali. V tomto příspěvku proto naleznete čtyři nejnovější videa z mého kanálu, jakož i doplňující informace k nim. Došlo k chybě. 🔗Nelze spustit JavaScript. V prvním příspěvku kriticky hodnotím nejpopulárnější sociální síť na základě zkušeností, které jsem nabral v uplynulých měsících, kdy jsem ji začal používat. Snažím se přitom nekritizovat ani tak chování uživatelů, jako spíš designové chyby, nadbytečné funkce a další nedostatky nebo naopak nadbytečnosti facebookového rozhraní.

Rogue One hledá naději ve stínu vlajek Impéria

Režisér Gareth Edwards dostal nelehký úkol: natočit celovečerní snímek na základě dvou krátkých odstavců z úvodních titulků čtvrté epizody Star Wars. Snímek, který se musí obejít bez tuctů divácky atraktivních světelných mečů, neboť se odehrává v časech vrcholné moci Galaktického impéria, kdy se přeživší rytíři Jedi třásli na odlehlých světech před dlouhým stínem Dartha Vadera. Přesně to se Edwardsovi povedlo. Galen Erso pracoval na výrobě Hvězdy smrti, superzbraně schopné ničit celé planety. Nepřekvapivě svou práci nijak zvlášť nemiloval a ve vhodné chvíli se s rodinou ukryl z dosahu svých zaměstnavatelů. Či se spíše domníval, že to udělal – do doby, než se nad jeho farmu snesla loď ředitele Krennica. Galen musel chtě nechtě zpátky, ještě předtím ale stihli vojáci Impéria zastřelit jeho manželku.

Falskaar příběhem nezaujme, přesto zabaví

Pokud už fantasy RPG The Elder Scrolls: Skyrim z roku 2011 znáte jako své boty a čerstvě vydaná Special Edition vás svými grafickými vylepšeními zrovna dvakrát neláká, nemusíte věšet hlavu. Úplně zadarmo se totiž můžete dostat k mnoha a mnoha hodinám zbrusu nového obsahu, jehož takřka výhradním autorem je překvapivě mladý moder Alexander J. Velicky. Svět Tamrielu se díky němu rozrostl o nový ostrov Falskaar.

Poslední večer

V roce 2014. kdy jsem ještě provozoval Anekron na blog.cz, vymysleli hobiti z Mittalmaru takzvané Vánoce ve Středozemi. Každoročně se virtuálně sešla skupinka autorů pánprstenovských fanfikcí a společně jsme si rozdělili jednotlivé dny v adventním kalendáři. Rád bych tuto dnes již bohužel nepokračující tradici uctil znovuzveřejněním povídek, které jsem tam během let naposílal. Bratři Boromir a Faramir během let zářili ve volně navazujících příbězích Pro Gondor!, Pro naše nejlepší nepřátele a Rodinná sešlost. V roce 2016 jsem se však rozhodl jejich eskapády uzavřít dobrodružstvím posledních Vánoc před Boromirovou smrtí, které už chrabrý kapitán trávil v Roklince. Faramir zůstal v Osgiliathu sám.

Vlk z Wall Street

Jedním z posledních legendárních amerických filmařů, od kterých jsem dosud neviděl jediný snímek, byl donedávna Martin Scorsese. Minul mě dokonce i Hugo a jeho velký objev, ve kterém se objevil minimálně tak půltucet mých oblíbených herců. Samozřejmě jsem se za tuto svou kinematografickou obdobu mladozemského kreacionismu toto své kulturní barbarství náležitě styděl. Tak jsem se mrkl na Vlka z Wall Street.

O temné hmotě za homeopatií a dalších nesmyslech

K sepsání tohoto článku mě přimělo několik událostí, které se v uplynulých dnech staly v rychlém sledu. Především jsem zaznamenal vysokou čtenost svého předchozího postu Proč evoluce a křesťanství přece jen nejdou dohromady?, což mě stejnou měrou potěšilo, jako překvapilo, protože mělo původně jít jen o trošku provokativní dovětek ke starší popularizační stati o přirozeném vývoji. Ve středu jsem pak v Olomouci navštívil přednášku doktora Otakara Horáka o popularitě nesmyslů a způsobu jejich šíření. Ta samotná by si určitě zasloužila samostatný rozbor, takže mě trochu mrzí, že ji spíše opominu. Zmíním totiž jen jeden z dotazů, které následovaly po skončení a který mě, mírně řečeno, šokoval.