Vůbec bych se nedivil, kdyby byl tenhle můj blogpost ještě kontroverznější, než většina ostatních (a to se občas zabývám třeba náboženstvím nebo filosofií). Chci totiž dnes požádat všechny, kteří budou ochotni následující řádky přečíst, aby šli k letošním volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky tento víkend. Těm, kteří dosud nejsou rozhodnutí, koho volit, bych pak rád přiblížil svůj proces rozhodování a doporučit zdroje informací, užitečné weby a tak podobně.

Miluju přizpůsobení. Do Firefoxu mám zabudována mnohá rozšíření, která velmi mění jeho vzhled i fukcionalitu (a proto se bojím nadcházejícího velkého updatu). Social Fixer se stará o můj Facebook, Reddit Enhancement Suite samozřejmě zase o Reddit. Ve Windows jsem si upravil alespoň motiv, kurzor myši a kompletně jsem přeskládal celoobrazovkovou nabídku Start (smrt té klasické vysouvací!). Svoji čtečku Kindle jsem ale dlouho používal v jejím výchozím nastavení, protože nabízí jen naprosto minimální možnosti uživatelských zásahů.

Moje malá sestra dostala před pár dny k narozeninám zpívající slepici. Pochopitelně mě zajímalo, co ten nedovtipný kur vlastně kdáká – jenže ouha. Písnička byla sice v angličtině, ale nazpívaná dětským hláskem a přehrávaná poměrně nekvalitním reproduktorem, takže se jednotlivá slova dost ztrácela a nedokázal jsem jim porozumět. Toto je příběh o velkém soužení, které jsem musel podstoupit, než se mi povedlo slova plyšového ptáka rozšifrovat. Tohle jsem měl k dispozici.

** ** Joa Abercrombieho možná znáte jako autora populární trilogie První zákon. Tomuto britskému spisovateli ale v angličtině vyšla i další série, Shattered Sea (Roztříštěné moře). Pokud jste obeznámeni s jeho tvorbou, možná vás překvapilo, že jsou na internetu nové knížky propagovány pod hlavičkou subžánru young adult. To se totiž příliš neslučuje s temným tónem Abercrombieho starších děl. Pokud jste z tohoto důvodu nad čtením váhali, už nemusíte. Tři na sebe navazující knihy Half a King, Half the World a Half a War se odehrávají ve zvláštním, podivně povědomém světě, převážně v regionu, jemuž dominuje kultura výrazně podobná vikinské.

Ještě na svém předchozím blogu jsem si kdysi pohrával s myšlenkou videorecenzí. Pak jsem zhruba před rokem natočil první jednoduché video na nově zřízený YouTube kanál a když se našlo pár lidí, kteří byli ochotní mě sledovat, pokračoval jsem dál. Ke konci roku 2016 jsem měl už skoro 40 odběratelů a byl jsem s tím číslem velmi spokojený. Tajně jsem doufal, že se mi letos podaří dosáhnout třeba i na 250.

V pár staletí vzdálené budoucnosti lidstvo expandovalo do vesmíru, potkalo se s hromadou inteligentních druhů a založilo kosmopolitní město, které cestuje volným prostorem směrem k Magellanovu oblaku. Taková je základní premisa populárního komiksu, podle kterého nyní francouzský režisér Luc Besson (Lucy, Pátý element) natočil vysokorozpočtový sci-fi akční film. Jeho hrdiny jsou seržantka Laureline a samozřejmě major Valerián. Ten zrovna vegetí na virtuální pláži, když jej zasáhne energetická vlna přinášející vzpomínky jakési perly lovící divošky z planety vzdálené přes půl galaxie.

Těžko by se asi v současné době hledal unavenější žánr než do omrzení opakované sólové superhrdinské filmy. Již třetí moderní reinkarnace Petera Parkera alias Spider-Mana měla všechny předpoklady stát se schematickou, ničím nevyčnívající komiksovou adaptací ve stylu loňského doktora Strange. Velmi mě proto těší, že mohu oznámit, že se nový snímek všem nejnebezpečnějším nástrahám vyhnul, a dokonce patří mezi nejlepší kousky, které zatím Marvel přivedl na velké plátno! Když Tony Stark loni mladého pavouka naverboval do běsnící Občanské války, Peter byl úplně na větvi.

V mé práci se tak nějak předpokládá, že si budu udržovat přehled o současné kinematografii. Rozhodl jsem se to dělat svým nejoblíbenějším způsobem, totiž častým chozením do kina. Jsem totiž hrdým příslušníkem již čtvrté generace naší rodiny, pro kterou je kino preferovaným způsobem sledování filmů a poprvé v životě mám taky na pravidelné návštěvy peníze. Chodím proto v současné době za kulturou zhruba čtyřikrát do měsíce, hlavně na obří americké blockbustery.

Už brzy tomu bude rok, co jsem rozjel tuto (snad) definitivní verzi svého blogu Anekron. Tehdy jsem se ještě podepisoval jako Aleš „Jeremiáš“ Šumpík, uvozovky ale během uplynulých měsíců z mého jména zmizely. Zažádal jsem si totiž na příslušných úřadech o přidání druhého jména. V tomto článku se pokusím vysvětlit, jak jsem na něco takového vůbec přišel a jak celý proces vlastně probíhá. 🔗Proč? 🔗Internetových přezdívek jsem postupně používal spousty. Na webu majncraft.

Série Transformers rozhodně není pro každého. Pokud ale dokážete ocenit její bizarní mytologii, koňské dávky patosu a okaté cílení na primitivní pudy, můžete se zvlášť při sledování prvního filmu přímo královsky bavit. S přibývajícími pokračováními se ale kouzlo obřích robotů poněkud vytratilo. Možná i proto se chtěl režisér Michael Bay se svou ságou rozloučit ve velkém. Dopadlo to až děsivě špatně. Natahované flashbacky byly vždycky součástí transformeří receptury, takže se divák ani tentokrát jistě nepozastaví nad tím, že příběh začíná v temných dobách po pádu Západořímské říše.