Letošek se v mnoha ohledech vymykal. Navenek jsem neučinil žádné význačné kroky, nic co by se vyrovnalo loňské svatbě nebo třeba někdejší operaci očí. Dovolenou jsme s manželkou strávili v Česku, nejdál jsem se podíval vlakem do rakouského Grazu. Nikde mi nevyšla žádná povídka nebo jiný text.
I přesto mi přijde, že mám za sebou jeden z nejvýznamnějších roků celého života. Byl to totiž rok budování základů, rok učení se a příprav, rok rozhodování mezi různými možnými budoucnostmi. Až posléze se ukáže, zda jsem nakonec zvolil dobře, ale v tuto chvíli jsem spíš optimistický.
Plány z loňska 🔗
Loni jsem jako prioritu vyzdvihl vydání kampaně The Rootless do Wesnothu, na které pracuji už od podzimu 2021. Byť jsem se přes jaro dostal do tvůrčí krize, nakonec jsem alfa verzi posílal testerům už v srpnu. Koncem října pak na add-ons serveru přistála veřejná beta, takže si nyní může kdokoli mou kampaň stáhnout pro Wesnoth 1.16. Jelikož se nicméně blíží vydání updatu 1.18, rozhodl jsem se nakonec s plnou verzí počkat až na jaro, kdy budu moci využít nových možností a funkcí.
Roční cíl tedy hodnotím jako splněný. S pomocí přátel z discordové Wesnoth Modders’ Guild, zejména Mechanicala, se mi podařilo kampaň vytáhnout na daleko vyšší úroveň kvality, než jsem se odvažoval doufat. Zároveň jsem se konečně naučil používat git a založil jsem si účet na GitHubu. Obojí jsem už delší čas plánoval a git budu určitě používat i na další projekty do budoucna.
Selhal jsem naopak v dotažení Legendy o Stínu, která je v době psaní tohoto shrnutí stále na verzi 5.1.11.16. Odvedl jsem na své D&D-like deskovce méně práce, než jsem očekával a podařilo se mi sesmolit jen jedno zásadnější vydání. Cíl uzavřít 5.1 a začít pracovat na Pomstě pradávných se mi tedy přenáší do roku 2024.
Vrátit se ke psaní se mi naopak podařilo. Přípravné práce na prvním románu jsem slušně rozjel, navíc jsem díky Wesnoth kampani získal důvěru v to, že dlouhodobý projekt vlastní knihy dokážu zdárně dotáhnout do konce. Navíc se mi během listopadu podařilo po loňské pauze opět přispět do povídkové soutěže Vidoucí, nejspíš naposledy v životě (takže jsem extra zvědavý, jak dopadnu).
Nad rámec plánů se mi podařilo celkem slušně zhubnout. Váhu doma nemáme, ale poznal jsem to na pásku ke kalhotám a jiném oblečení, které na mě teď často trochu plandá. Pomohl mi staromódní krokoměr, s nímž jsem se snažil nachodit aspoň 80 000 kroků týdně. No a hlavně jsem přestal jíst snídaně a snížil množství jídla k večeři. Pomohlo jistě také, že jsme s manželkou a často i s přáteli vyrazili několikrát na celodenní výšlap na hory.
Cestování 🔗
Co se zahraničních cest týče, trčeli jsme s manželkou tentokrát ve středoevropském regionu a nijak nám to nevadilo. Letní dovolenou jsme původně vůbec neplánovali, ale nakonec jsme navštívili Jihlavu (ZOO), Prahu (rodina, Národní muzeum) a Semily (Riegrova stezka, Bozkovské jeskyně). Zvlášť poslední destinace nám přirostla k srdci a jistě se tam ještě v budoucnu vrátíme.
Třikrát jsem navštívil Slovensko, počtvrté pojedu ještě teď v prosinci. Do Štýrska jsem se vypravil za sestřenicí Klárou a potom jsme s manželkou, bratry a přáteli navštívili ještě vánoční Vídeň. Velmi mě ale zasáhla zejména jarní cesta do Osvětimi. Vyhlazovací tábor jsem navštívil poprvé už před deseti lety, ale napodruhé mě zasáhl mnohem silněji a stále na tento pochmurný výlet vzpomínám.
IT 🔗
Co se technologií týče, zůstal jsem třetí rok věrný Manjaru (s desktopem KDE pod X11). Můj vnitřní purista by rád přešel na Arch nebo Endeavour, jenže Manjaro prostě funguje a jsem v něm natolik uvelebený, že se mi měnit distro nechce. Velké využití jsem letos našel pro ChatGPT, který mi dělá korektury anglických textů, generuje bash skripty a pomáhá rychle iterovat při vytváření různých konceptů. Začal jsem používat Trilium Notes, perfektní software pro poznámky a velkým softwarovým objevem se stal Voukoder, jímž jsem nahradil nativní encoder Vegasu Pro.
Upgradoval jsem letos stolní počítač, o Velikonocích procesor (Ryzen 5 2600 → Ryzen 7 5700X) a operační paměť (16 GB → 32 GB), na sklonku roku grafickou kartu z druhé ruky (GTX 1660Ti → Radeon 6700XT). Do kopy to vyšlo možná na 10 000 a počítač má dostatek výkonu klidně na další tři, čtyři roky solidní zátěže. Na sklonku roku jsme si také s manželkou pořídili projektor Optoma HD146X, který za rozumné peníze proměnil naši ložnici v soukromé kino.
Víc IT zodpovědností jsem letos převzal také v práci, což bylo zpočátku náročné, ale celkem rychle mě to začalo bavit. Obecně jsem měl letos v zaměstnání zajímavý rok a potěšilo mě, že se stále učím něco nového a nemám pocit, že bych ustrnul na místě.
Kdy vlastně začíná střední věk? 🔗
Než přikročím k tradičním kulturním žebříčkům, zmíním ještě své nedávné uvědomění, že jsem pravděpodobně přesáhl třetinu délky svého života. Připadat si před třicítkou starý by bylo asi trochu bizarní, ale došlo mi, že už nutně nejsem mladý. Přijal jsem to s povděkem, neb mládí mi obecně nikdy moc nešlo a dnes se cítím rozhodně mnohem spokojeněji, než třeba někdy v sedmnácti.
Filmy a seriály: 🔗
(kombinace letos vydaného a letos viděného)
-
Mým filmem roku se stal s obřím náskokem Oppenheimer. Nolanovi už jsem po letech přestával věřit, jelikož mě jeho novější díla jako Tenet nebo Interstellar přišla podprůměrná. Životopis otce atomové bomby mě nečekaně dostal do kolen a z kina jsem odcházel nejnadšenější za posledních několik let. Výhrady mám jen ke zběsilé první polovině a občas papírově šustivým dialogům, poslední třetina perfektní
-
Skvělý byl i slasher Pearl, provázaný s dějově navazujícím snímkem X. Hlavní postava je tak trochu ženskou verzí Jokera a bizarní horror míchá s dramatem
-
Animák Spider-Man: Across the Spider-Verse předčil povedenou jedničku a ukázal odpadnímu No Way Home, jak se má dělat pavoučí crossover
-
Skutečný příběh thajských chlapců uvízlých v jeskyni odvyprávělo drama Thirteen Lives s mimořádným citem a smyslem pro napětí. Jednoznačně doporučuji
-
Seriálovým zjevením roku byl pro mě loňský Andor. Jelikož mi Star Wars univerzum poslední roky přijde vesměs nekoukatelné (nadšený jsem nebyl ani z Mandaloriana), na Andora jsem koukat zprvu vůbec nechtěl. Nakonec jsem dal na doporučení a nelitoval jsem
-
Dostali jsme se se ženou konečně k Better Call Saul a byť v mých očích seriál kvalit Breaking Bad nedosáhl, pořád patří k tomu nejlepšímu z posledních let
-
Užíval jsem si streamovací platformu Nebula, kterou založili tvůrci z YouTube jako způsob, jak získat na platformě Googlu aspoň částečnou nezávislost. Doporučuji všem, kdo umí anglicky, předplatné obnovím i pro rok 2024
-
V kategorii filmů, které je mi líto aspoň pochvalně nezmínit, následují loňská oscarovka Everything Everywhere All at Once, adaptace Little Women, horrory Hereditary a Midsommar nebo třeba prequel The Ballad of Songbirds and Snakes
-
Lépe se mi dařilo vyhýbat se filmům a seriálům, které nestojí za zhlédnutí. Třetí řadě The Witcher od Netflixu jsem po proklikání první epizody ani nedal šanci a béčko Dungeons & Dragons jsem vypnul po dvaceti minutách
Knihy: 🔗
-
Už loni jsem začal číst sérii Paměti z mého života buditele Jakuba Lolka, narozeného v polovině 19. století. Fascinuje mě, co vše se změnilo od oněch časů a co naopak zůstalo stejné. Je to o to zajímavější, že jsem vyrůstal jen kousek od Lolkovy rodné Lipinky a stejně jako on jsem postupně přešel do Uničova a následně Olomouce
-
Na doporučení babičky jsem přelouskal The Art of Loving psychoanalytika Ericha Fromma. Vzor hluboce zakořeněné skepsi k psychoanalýze jsem v knize našel leccos zajímavého a pobaveně jsem se usmíval nad kapitolou o lásce k Bohu, kde autor kreativně vykládá, jak monoteismus přirozeně vede k ateismu jako své dokonalejší formě
-
Jedním dechem jsem zhltnul Privacy is Power Carissy Véliz. Zajímá-li vás soukromí v digitální éře, doporučil bych tohle dílo dokonce před taktéž výborným The Age of Surveillance Capitalism. Jednak je kratší, jednak přístupněji napsané a také o něco méně politické a tedy zkousnutelnější pro některé čtenáře
-
Kniha Range: Why Generalists Triumph in a Specialized World amerického novináře Davida Epsteina mi dopřála značnou úlevu. Občas jsem si totiž vyčítal, že se v pracovním životě vyhýbám specializaci a zůstávám profesionálním diletantem. Zdá se, že by to mohla být celkem perspektivní dlouhodobá strategie
-
Americký biblista Bart Ehrman mi ve svém díle How Jesus Became God ukázal, jak málo stále znám Nový Zákon a odhalil, jak se vyvíjelo rané křesťanství a učení o Ježíši. Místy mi málem vypadly oči z důlků. Přečetl jsem pak ještě Jesus, Interrupted od stejného autora a mohu též doporučit
-
Nejlepší fantasy knihou letoška se pro mě staly Dreams of the Dying Nicolase Lietzaua, k nimž jsem se chtěl dostat už od doby, co jsem dohrál Enderal. Zvlášť ze začátku jde znát, že autor píše svou prvotinu a některé závěrečné zvraty celkem skřípou, ale práce s postavami mě nadchla
-
Telegraficky: self-help bestseller Atomic Habits byl překvapivě celkem zajímavý a opíral se víc o data než dojmologii, příjemné překvapení. Christopher Paolini se rozpačitě vrátil do světa dračích jezdců v Murtaghovi, který má svá světlá místa, ale první polovinu bych klidně celou škrtl. Smíšené pocity jsem měl i z Witch Kinga, originální, ale nepříliš napínavé fantasy z pera Marthy Wells
Plány na rok 2024 🔗
V krátkodobém horizontu se chci soustředit na finální vydání kampaně pro nový Wesnoth 1.18, k němuž snad dojde ještě koncem zimy. Rád bych také letos napsal aspoň prvních 100 stran svého románového debutu. Chci dál hubnout, dokud nedosáhnu stavu, se kterým jsem spokojený (to by se během nadcházejícího roku mělo už dát zvládnout). V této souvislosti chci udržet loňskou tradici celodenních výšlapů.
Snad dotáhnu i onu nešťastnou Legendu o Stínu, byť se v tuto chvíli zdráhám dát jí vyšší prioritu. Taky chci omezit čas trávený sledováním videí a víc číst knihy, ideálně se vrátit aspoň na úroveň jednoho titulu týdně.
Na první pohled jde asi o skromné cíle, ale další budou během roku operativně přibývat a dva nebo tři velké potenciální projekty mi momentálně leží v hlavě, takže je slušná šance, že se materializuje ještě něco dalšího. Tak mi přejte štěstí.