Můj rok 2022: Svatba, Wesnoth, Itálie a povídka v Pevnosti

Největší událostí uplynulých dvanácti měsíců byl samozřejmě moment, kdy jsem si po téměř čtyřech letech vztahu vzal svou snoubenku. Jelikož ale tradičně nesdílím veřejně detaily z osobního života, omezím se na na konstatování, že pro mě vstup do manželství až překvapivě mnoho znamenal. Velká část roku se pochopitelně nesla ve znamení příprav a trpěly tím některé jiné plány, které jsem na letošek měl.

Obvykle nekomentuji v novoročním shrnutí světové dění, ale tentokrát musím zmínit šok, jimž bylo únorové vypuknutí války v Evropě. Konflikt poznamenal můj život jistě méně, než životy zranitelnějších skupin obyvatelstva a samozřejmě daleko méně, než samotné napadené Ukrajince. Dalším otřesem pak byl útok na bratislavský bar Tepláreň a velmi nedostatečná reakce na něj ze strany jak slovenských, tak českých politických reprezentantů.

Nyní už ale k bilanci osobních úspěchů a neúspěchů končícího roku:

• Definitivně jsem se zbavil soukromého Google účtu a podnikl jsem další kroky k ochraně svých osobních informací, včetně žádostí o výmaz podle GDPR

• Nepsal jsem povídky. Zčásti proto, že už bych se rád pustil do něčeho většího, zčásti proto, že letos neproběhla má oblíbená soutěž Tovaryši kalamáře

• Velkou část mé kreativní energie navíc pohltila připravovaná kampaň do svobodné tahové strategie The Battle for Wesnoth. Pracuji nejenom na příběhu a dialozích (v angličtině), ale i na vlastních nových herních mechanikách, schopnostech a trochu i na nějaké té grafice. Jsem zhruba ve dvou třetinách vývoje a věřím, že ho v roce 2023 zdárně dotáhnu

• Moje stolní RPG na styl Dračího doupěte dostalo masivní update 5.1.10, v němž jsem přidal lidnatou Térijskou říši. Loni jsem byl ale příliš optimistický a na verzi 5.2 začnu pracovat až nejdřív na přelomu jara a léta. Nyní se hraje Legenda o Stínu 5.1.10.5 s tím, že vydání 5.1.11ky je prakticky za rohem

• V prosinci jsme s manželkou vyrazili na svatební cestu do Říma, o čemž jsem sesmolil samostatný článek

• Podruhé jsem zavítal do měsíčníku Pevnost, tentokrát s předloňským příspěvkem do Vidoucího, s Terapií peklem. Zároveň jsem dosáhl dalšího autorského milníku, neboť se moje díla nyní dají i pirátsky stáhnout z internetu

• S nejnovější povídkou, o níž jsem psal loni, jsem se jinak ve Vidoucím vzácně ani nedostal do druhého kola, což mě překvapilo. Považuji ji nejspíš za své dosud nejlepší dílo

• Naučil jsem se pracovat s LaTeXem při vytváření PDF souborů a s Markdownem pro publikování textů na internetu. Definitivně jsem proto opustil textové procesory jako Word a píšu teď kód i povídky jednoduše ve VS Codiu s doinstalovaným doplňkem pro českou kontrolu pravopisu

Populární kultura vesměs pokračuje v úpadku a na většinu nových spotřebních filmů a seriálů se absolutně nedá koukat. Obzvlášť se nepovedl třeba nový King’s Man, ač jsem se na něj dost těšil. J. K. Rowling znovu poskvrnila dědictví Harryho Pottera dalšími zbytečnými Fantastickými zvířaty a na nové mrvelovky jsem se ani neodvážil, protože mi bylo stydno už z trailerů.

Zklamala i Wednesday ostříleného Tima Burtona, největší ostudou roku 2022 se pro mě ale stal The Lord of the Rings: The Rings of Power. Sotva jsem zvládl dokoukat pilotní epizodu mezi střídajícími se záchvaty nudy a akutního cringe. Naštěstí byl závěr epizody tak otevřeně pitomý, že zhasil poslední zbytky morbidní zvědavosti a zbytek tohoto znesvěcení Tolkienova díla jsem už vynechal. Takhle vypadá umění zbavené veškeré kreativity.

Mám ale samozřejmě i řadu doporučení, byť zčásti na starší díla:

• HBO letos bodovala hned dvakrát. Začátkem roku skvělou druhou řadou Euphorie, která mě konečně chytla, během podzimu pak novinkou House of the Dragon. Západozemí jsem měl po zpackaných třech posledních řadách Game of Thrones za mrtvé, novému tvůrčímu týmu se ho však podařilo velkolepě vzkřísit

• V koprodukci HBO a BBC pak vyšla i finální sezóna His Dark Materials, která splnila má nemalá očekávání, i když bohužel neukázala ty pravé knižní mulefy

• Amazon vypustil třetí řadu The Boys, na kterou se stále hezky kouká. Finále mě nicméně krapet zklamalo a zdá se mi, že ústřední koncept realistického zpodobnění superhrdinů začíná pomalu zvětrávat

• Výborná je minisérie The Dropout o podnikatelské podvodnici Elisabeth Holmes, kterou brilantně ztvárnila Amanda Seyfried

• Několik super epizod měla i třetí řada Love, Death & Robots

• Křesťanský seriál o Ježíšovi The Chosen stojí za vyzkoušení, nové díly zrovna vycházejí

• Ze starších seriálů můžu doporučit The Crown (ač nechovám monarchii v oblibě). Zvlášť rané sezóny vás vtáhnou silnou atmosférou, výbornými hereckými výkony a famózním soundtrackem mého oblíbeného Ruperta Gregsona-Williamse

• Co se filmů týče, letos jsem z kina jen jednou odcházel nadšený. Konkrétně mě dostal Top Gun: Maverick, vzácný případ sequelu po letech, který překonává původní film. Avatar: The Way of Water byl koukatelný

• Eggersův letošní The Northman nás s manželkou motivoval ke zhlédnutí režisérovy prvotiny, The VVitch. Oba filmy jsou dobré, ale ten starší o dost lepší, jeden ze zážitků roku

• Skvěle jsme se bavili i u oscarového Parazita z roku 2019

Čtení mělo tradičně lepší výsledky než koukání a jediná kniha, kterou jsem letos spíš protrpěl, byla Sandersonova The Well of Ascension. Pozitivních zážitků jsem měl o poznání více:

• Předně Mistborn, abych zase Sandersonovi nekřivdil. Autor píše strhující akční scény a naservíroval mimořádně napínavé finále

• Dále z beletrie doporučím Heroes a Troy Stephena Frye, zejména milovníkům starověkého Řecka a jeho mytologie

• Rudého Zemana si přečtete na rozloučenou se (zatím) nejhorším českým polistopadovým prezidentem

• Nejbrutálnější knihou letoška pro mě každopádně byl The Age of Surveillance Capitalism od Shoshany Zuboff. Věnuje se rozmachu šmírování ze strany nadnárodních společností v moderním světě. Povinná četba pro 21. století

• Dal jsem si i Hawkingovu klasiku A Brief History of Time a atypicky v překladu (dost špatném) i Coercion Douglase Rushkoffa

• Možná druhou nejzásadnější knihou pro mě bylo The Omnivore’s Dilemma, které sleduje cestu čtyř velmi odlišných jídel na stůl

• Závěrem roku jsem se vrátil k oblíbenému tématu pickuperů a sáhl jsem po bibli Neila Strausse The Game, načež jsem přečetl i navazující The Truth

Ač je letos už tak seznam o poznání delší než loni, doporučím závěrem ještě pár zajímavých videí, na která jsem během roku narazil:

• Díky The Insane Cost of Cars jsem definitivně dospěl k přesvědčení, že nikdy nechci auto

• Gabor Maté vysvětlil, proč je dnešní společnost tak toxická a Rutger Bregman zase, proč chudí lidé dělají špatná rozhodnutí

• Hodně jsem koukal na Lindybeige, hlavně na jeho videa o druhé světové válce (příklad)

• Knowing Better skvěle zpracoval dějiny indiánů ve Spojených státech, docela z toho mrazí

• No a pak pár videí o lžích, kterými se krmíme

• A na závěr vynikající Jan Špaček cestující s Babišem v obytňáku, letošní vrchol české žurnalistiky (neironicky)

Co plány na příští rok? Prioritou bude kampaň do Wesnothu, také dotažení Legendy o Stínu 5.1 do zdárného konce. Jakmile budu mít volnější ruce, zaměřím se pak znovu pořádně na psaní, kde chci mimo nějaké té povídky hlavně začít aspoň přípravné práce na svém prvním románu. Během letoška už jsem dal dohromady základní koncept, takže mám dobře našlápnuto.