Nedávno jsem si pořídil nový laptop a vedl jsem několik diskuzí s přáteli, kteří sami zvažovali nákup nějakého zařízení. Uvědomil jsem si přitom, co vlastně dnes od počítačů očekávám a jak se moje preference v čase vyvíjely. Proto jsem se rozhodl dát dohromady retrospektivu strojů, které jsem zatím v životě vlastnil. Zčásti proto, abych na ně jednou nezapomněl, zčásti z čiré nostalgie a zčásti proto, že mě o počítačích baví mluvit a psát.
Ubuntu Core 2 Duo 🔗
Krátce poté, co jsem začal studovat na gymnáziu (asi v roce 2012), mi táta ze starších součástek od známého postavil slabší počítač, určený primárně k brouzdání internetu a kancelářské práci. Moc jsem toho tehdy o hardwaru nevěděl a zpětně si jen pamatuji, že měl desktop jeden z raných Intel Core procesorů, nejspíš Core 2 Duo.
Běžel na něm Ubuntu Linux s prostředím Unity, které jsem si vcelku oblíbil. Taky jsem na počítači začal psát vlastní kampaně pro tahovou strategii The Battle for Wesnoth. Přitom jsem se naučil používat sudo, protože jsem kampaň na prasáka vytvářel přímo v systémových složkách. Ke stroji náležel postarší obří CRT monitor, který zvládal velmi slušná rozlišení i k 1920 horizontálním bodům a měl i hezké barvy.
Toshiba Satellite 1700-200 🔗
Svízel byla v tom, že jsem PC zapnul jen o víkendu, neboť jsem toho času už dojížděl na internát. Naštěstí mi pomohla sestřenice, která až z Belgie přivezla obstarožní laptop Toshiba Satellite 1700-200. Jednalo se o počítač z éry Windows 98, který původní majitel upgradoval až na Windows XP Service Pack 1. Léty používání měl již zcela nefunkční baterii a překážkou byla zpočátku i AZERTY klávesnice, kterou jsem záhy přelepil podomácku uklohněnými nálepkami.
Notebook měl ten nejohavnější LCD panel, který jsem kdy viděl. Vyznačoval se zejména mizerným kontrastem a brutálním ghosting efektem, který v podstatě znemožňoval použití počítače pro přehrávání videa nebo jakékoli seriózní hraní. Dále tento zázrak technologie disponoval 6 GB místa na disku, 650 MHz procesorem Intel Celeron, 64 MB RAM a USB 1 porty, přes které bylo utrpením cokoli kopírovat. Přes všechny tyto brutální limitace jsem ale z letité Toshiby vytřískal hodně.
Předně původní majitel nainstaloval Microsoft Office 2003, takže jsem už nikdy víc nemusel chodit psát slohové práce do knihovny a začal jsem smolit i soutěžní povídky, včetně té, s níž jsem dosáhl na bronzovou příčku ve Vidoucím. Taky jsem doslova chrlil blogové články, někdy i tempem 5-6 do týdne. Zároveň jsem na laptopu i hodně četl, než jsem dostal pod stromeček svůj první Kindle.
Zadruhé jsem si stáhl O.H.R.RPG.C.E a v něm dal dohromady videohru Legenda o Stínu, která šlapala na stařičkém hardwaru bez potíží a vychutnal jsem si i řadu známějších pecek od originálního GTA až po strategii OpenTTD.
Zatřetí jsme se spolubydlícím proměnili nebohou Toshibu v záviděníhodné multimediální zařízení. Kamarád bedlivě sledoval, když školní ajťáci vyhazovali vyřazené železo. Úspěšně takto vyzískal nejdřív jedno CRT a později dokonce i dataprojektor, jemuž výhružně blikal varovný indikátor lampy.
My jsme indikátor ignorovali, navýšili jas zpátky na maximum z původního šetřivého settingu a následující dva roky jsme koukali na jeden legendární film za druhým. Laptop sice nedokázal rozchodit VLC, ale podařilo se mi na internetu najít návod, jak do Windows Media Playeru dobastlit podporu titulků. Vzhledem k době, kterou by nám zabralo kopírování, jsme pouštěli vše přímo z flash disku a USB porty naštěstí zvládaly takový průtok, že jsme mohli koukat v 720p kvalitě - tedy přesně v tom rozlišení, pro jaké byl projektor určený.
Acer Aspire V3-571G 🔗
Toshiba se odporoučela do důchodu až v květnu 2014, kdy jsem rok před maturitou dostal laptop od prarodičů, tenrokrát úplně nový. Šlo o Acer Aspire V3-571G s procesorem Intel Core i5-3230M a dedikovanou grafickou kartou NVIDIA GeForce GT 730M a 8 GB RAM. Proti Toshibě (a v podstatě i proti mému Ubuntu desktopu) šlo o několikagenerační technologický skok.
Výkon mi dostačoval i na hraní relativně moderních her. Skyrim jsem rozběhal na plné detaily, zahrál jsem si Zaklínače 2 a taky třeba Assassin’s Creed: Rogue. Měl jsem také konečně dost výkonu na to, abych se pustil do natáčení videí na YouTube, byť tam už jsem místy na limity počítače trochu narážel. Nadchl mě nádherný FullHD IPS displej, na kterém se skvěle koukalo na filmy.
Acer měl však i své neduhy, byť docela snesitelného druhu. Nerad používám k laptopu myš a brzy jsem zjistil, že je vestavěný touchpad dost malý a nepříliš precizní. Jack pro mikrofon chytal ohavný šum i za ideálních podmínek, když jsem se snažil nahrávat audio. Výdrž na baterii byla přinejlepším průměrná. Dost zdržoval pevný disk s pouhými 5400 otáčkami, v době nastupujících SSDček už dinosaur.
Co se operačního systému týče, předinstalován byl proklínaný Windows 8, který jsem následně upgradoval přes 8.1 až na 10. Vzdor obecným názorům zpětně osmičky před desítkami preferuji, jednak designově a taky z hlediska updatů, které mi v několika případech rozbily počítač tak výrazně, že jsem opravami strávil hodiny. Koncem roku 2018 jsem tudíž přešel na Linux, konkrétně Ubuntu Budgie. O tom jsem ale podrobněji psal už ve starším článku tady na blogu, takže nebudu zabíhat do detailů.
Okolo té doby mi ostatně už dávno bylo jasné, že budu muset pořídit nějaké nové počítadlo. Začal jsem totiž pracovat z domu a pořídil jsem si k tomu sedmadvacetipalcový 1440p displej, který si s laptopem zrovna dvakrát nerozuměl. HDMI port grafické karty byl starší verze, která si s 1440p obrazem v 60 Hz prostě neporadila. Manuální konfigurací ovladače GPU se mi podařilo vytvořit 1440p 40 Hz profil, který mi ale každá větší aktualizace Windows zase přemazala. V Ubuntu jsem si oproti tomu jen napsal skript pro xrandr a bylo vymalováno.
Taky jsem začal točit 1440p YouTube videa a nebohá i5ka renderovala desetiminutový klip klidně i dost přes 3 hodiny (chodíval jsem během té doby na procházku a zaběhat si). Acer jsem proto na jaře 2019 prodal kamarádovi za spíše symbolickou cenu a zároveň jsem si složil svůj první desktop (či spíše táta ho složil a já trochu přicmrndával).
AMD Ryzen 5 2600 + NVIDIA GTX 1660Ti 🔗
Součástky jsem si vybral sám. Základem se stal šestijádrový AMD Ryzen 5 2600 spárovaný s tehdy dva dny starou grafickou kartou NVIDIA GTX 1660Ti. Motherboard ASROCK AB350M Pro4 dělal problémy, takže jsem ho po čase vyměnil za MSI B450M PRO-M2 MAX (tentokrát už jsem si počítač přeskládal sám). Sestavu doplnily paměti HyperX 3200MHz CL16, celkem 16 GB. Data jsem ukládal na půlterové SATA SSD Samsung 860 EVO, než jsem na Vánoce dostal dlouho plánovaný M.2 disk, konkrétně Samsung 970 EVO. V této lehce upgradované sestavě používám počítač dosud.
Operačním systémem byl původně Kubuntu Linux, po čase jsem přidal i Windows 10 Pro kvůli střižně Vegas a některým videohrám. V zájmu zachování psychického zdraví jsem ale přidal group policy, která odkládá všechny feature aktualizace Windows o 365 dní, takže nemusím dělat Redmondu pokusného králíka (a systém je přežitelně stabilní). Ještě v době psaní tohoto článku jsem na rok a půl staré verzi 20H2, byť mi už do updatu zbývá jen posledních pár dní.
Kubuntu jsem pak postupně vyměnil za Manjaro GNOME a nakonec za Manjaro KDE, se kterým jsem už rok naprosto spokojený a asi mě na delší dobu přešla chuť na distro hopping.
Opět jsem ale přišel na dost způsobů, jak počítač víc a víc vytížit. V nové práci renderuji skoro každý týden čtyřhodinová videa a pak je vysoce efektivně komprimuji, do toho používám program pro rozpoznávání řeči velmi náročný na operační paměť a taky hodně ffmpegu. Používám také některé balíčky z AUR, což znamená nutnost tu a tam něco zkompilovat.
V poslední době jsem tak přemýšlel, že bych upgradoval na Ryzen 7 5800X a přikoupil dalších 16 GB RAM (a lehce mě pokouší i NVIDIA GeForce RTX 3060, která se dostala na přežitelných 12 000 Kč). V této maximalistické variantě by mě ale takový upgrade vyšel skoro na tolik, kolik jsem původně dal za celý počítač, byť bych samozřejmě mohl část nákladů umořit prodejem původního hardwaru. Kloním se tak spíš k tomu, že na stávající sestavě ještě dva tři roky pojedu a pak už ji vyměním plus mínus celou.
Acer Aspire ES11 🔗
Přestože ale stolní počítače preferuji před laptopy, šikovné přenosné zařízení se vždycky hodí. Koncem roku 2019 strýc vyhazoval levný netbook Acer Aspire ES11, ke kterému jsem si koupil akorát nový kabel za 50 korun a nechal jsem si ho. Parametry měl směšné: procesor Intel Celeron N3050, 2 GB RAM a 32 GB eMMC, což nestačí realisticky ani na systém Windows. Proto jsem nainstaloval Linux Peppermint 10, který udělal z takřka nepoužitelného kusu elektronického odpadu velmi slušný stroj.
Zvládal plynulé přehrávání 720p YouTube videa (což bylo na 1366×768 displeji tak akorát), psal jsem na něm kód do Wesnothu a taky řadu povídek a dalších textů. Přes VirtualBox jsem na něm rozchodil Windows 98 SE, na němž jsem smažil BechMana. Přes Wine mi krásně šlapala legendární tahovka Heroes of Might and Magic 3 s fanouškovským datadiskem Horn of the Abyss. Byl to prostě můj počítač na všelijaké bastlení a zábavné projektíky, který měl jen jednu zásadnější vadu: nemohl jsem ho reálně používat v práci, kde třeba během školení otevírám až deset záložek ve dvou prohlížečích a další procesy mi běží v pozadí.
Acer Swift 3 SF314-43-R1NS 🔗
Letos na jaře jsem se tak rozhodl pořídit notebook nový a ES11ku jsem krátce poté přeinstaloval a věnoval dvěma Ukrajinkám, které nyní žijí ve vesnici, kde jsem vyrůstal. Proces to byl nesnadný, neboť neznám heslo pro vstup do BIOSu a neresetovalo se ani po vytažení CMOS baterie. Musel jsem proto vždy toto omezení obcházet přes tento web, při každé změně konfigurace znovu. Navíc laptop z nějakého důvodu umí instalovat v Legacy režimu, ale spouštět už ne, takže jsem musel celý proces projet podruhé pod UEFI a pak manuálně dohledat cestu ke správnému EFI souboru, než byl počítač konečně spokojený.
Sám jsem přešel na Acer Swift 3 SF314-43-R1NS. Laptop by normálně stál 17 000, ale ve verzi bez Windows klesl na lákavých 14. Za tu cenu jsem dostal úsporný, byť překvapivě výkonný procesor AMD Ryzen 5 5500U, spárovaný s půlterovým M.2 SSDčkem a 8 GB RAM (což je spíš málo, ale na Linux to pořád s rezervou stačí). Swift je celokovový, v perfektním čtrnáctipalcovém rozměru, který mám u laptopů nejraději a má fajn IPS displej, dlouhou výdrž baterie a skvělý touchpad.
Provozuji na něm Manjaro Budgie, které funguje bez problému, jen jsem musel vyměnit LightDM za SDDM, první jmenovaný si obecně s mobilními Ryzeny jaksi nerozumí. Notebook splňuje vše, co si od podobných zařízení žádám. Je snadno přenosný, decentně výkonný a nemusím se starat o úroveň nabití.
Přesto i on má svoje mouchy, byť jsem o většině věděl, ještě než jsem si ho koupil. Předně vůbec nemá ethernetový port, což je v poslední době docela rozšířená neřest. Tuto svízel jsem vyřešil nákupem USB síťovky. Klávesnice má ve výchozím nastavení v horní řádce namísto F1 až F12 takzvané multimediální klávesy (úprava jasu, hlasitosti apod.), což je také ohavnost, naštěstí ale přepnutelná v BIOSu. Zapínací tlačítko je mimořádně stupidně součástí bloku kláves, konkrétně v pravém horním rohu, kde bývá obvykle často užívaný Delete. Tento neduh jsem vyřešil prostě deaktivací tlačítka přímo v Linuxu, což tak či onak vždy dělám minimálně s klávesou Caps Lock.
Budoucnost 🔗
A do budoucna? Dost rád bych si vyzkoušel nějaký laptop s ARM procesorem. Linux už na takových běží krásně, jenže Windows ne a tak je nabídka dost omezená, tedy s výjimkou Applu, který mě z pochopitelných důvodů neláká. Na desktopu zvažuji postavit v budoucnu vše na AMD vzhledem k lepší kompatibilitě s Linuxem, byť mě lákají i nová RTX jádra NVIDIA grafik (ani ne tak kvůli samotnému raytracingu, spíš co se týče aplikací á la RTX Voice). Uvidíme, jak se bude vyvíjet trh a jak dopadnou nadcházející nová CPU a GPU Intelu, který se po letech konečně začíná zase snažit.
Na Windows 11 už přecházet nebudu, na současném desktopu používám ostatně ještě MBR partition table a nemám energii to měnit jen kvůli downgradu na nejnovější spyware se zpola nefunkčním hlavním panelem (proč se ta potvora, proboha, nedá zmenšit?). Od roku 2025 bych už rád používal Windows výhradně virtualizovaně a co nejmíň ho pouštěl na internet. Pokud bych v práci přešel na workflow, který Win už vůbec nevyžaduje, nejspíš bych ho i úplně přemazal. Čas ukáže.