Démonský cyklus se začal před desetiletím psát vlastně docela nenápadně. Kniha Tetovaný nás uvedla do světa, kde noc co noc povstávají strašlivé přišery z Jádra. Jediný způsob, jak uniknout jejich ostrým spárům, poskytly magické chrany – symboly, jenž démony odpuzují a odrážejí. Postupně se však lidé naučili vracet netvorům noci úder. V páté a poslední knize série (která nicméně dosud nebyla přeložena) pak konečně nadchází okamžik, kdy se lidé a monstra střetnou v rozhodující bitvě.
Její pravidla nám objasnil už předcházející Trůn lebek: malá skupinka vedená Arlenem a Jardirem musí vyrazit do samotného Jádra, aby vyřídila královnu démonů, a vyhladila tak ono proklaté plémě jednou provždy. Ničemu ale nepomáhá, že mezi Krasijci a obyvateli severních zemí stále ještě zuří válka za bílého dne: má-li mít sebevražedná mise sebemenší naději na úspěch, musí čelit démonům celé lidstvo společně.
Pátá kniha The Core (česky pravděpodobně jako Jádro) se tedy v úvodní části zabývá právě tím: Ahmann Jardir a Arlen Sedlák se vydají naposledy za svými milovanými a tak trochu deus ex machina stylem udělají v těch nejzákladnějších záležitostech pořádek. Čas se ale krátí a jedna dějová linka by příběh pochopitelně neutáhla, takže zůstane pořád ještě dost potíží, aby měly zbývající postavy v knize co na práci.
V rukou zlovolného eunucha Hasika například zůstane chaffit Abban, který už rozhodně zažil lepší časy. Jeho tyranský pán mu láme v těle jednu kost za druhou, baví se odřezáváním různých, zpravidla docela podstatných částí lidí a s pomocí dalších psanců pomalu formuje sílu, která zachází s nepřáteli mnohdy hůř než samotní démoni.
Všechna esa z rukávu ale nevytáhl ani Alagai Ka, démonický princ, kterého Arlen a Jardir zajali. Bez jeho asistence má zoufalá výprava jen mizivou šanci, že se ke královně dostane dřív, než ta stihne porodit. Princ patří nicméně mezi nejmocnější bytosti vůbec a ani spojená síla tetovaných pěstí a Kadžiho kopí ho nemusí zastavit, kdyby se naskytla šance na útěk.
Hraje se zkrátka o všechno a stránka za stránkou rychle plynou, protože čtivý sloh autora Petera V. Bretta pohltí takřka od prvního okamžiku. Po pár minutách čtení se bude každý fanoušek propracovaného světa Démonského cyklu zase cítit jako doma. Intriky a pletichaření střídá velkolepá, mistrně popsaná akce a je snadné jenom takřka bez dechu hltat stránku za stránkou.
Pokud to uděláte, nejspíš si celou knihu skvěle užijete, a když se nakonec z příběhu vynoříte, budete lapat po dalších kapitolách jako ryba na suchu. Pokud se však během cesty občas na chvíli zastavíte a zamyslíte se, začne se velice rychle ukazovat, že Jádro není ani náhodou bezchybnou knihou.
Svět, který autor v předchozích knihách vybudoval, je totiž docela velký. Nové postavy představoval každý z předchozích dílů a Peter V. Brett má z nějakého důvodu pocit, že musí ve své knize věnovat pozornost úplně všem – jednu z nejdůležitějších dějových linek tak třeba dostali Arlenovi adoptivní rodiče z prvního dílu, o kterých toho zas tolik nevíme a autor proto ztratí spoustu času vysvětlováním jejich sociálních vazeb.
Na tuhle potíž se ale vzápětí nabaluje další: skoro všechny dějové linky mají problém vybudovat napětí, když dává ta hlavní v sázku osudy takřka všech lidí celého světa. Aby nás Brett donutil bát se, ohrozí čas od času některou z oblíbených postav. Když to ale udělá i několikrát za sebou, přestanete mu to rychle věřit.
Daleko největším hříchem závěrečného dílu je ale paradoxně jeho samotné finále. To sice nedělá sérii vysloveně ostudu (přinejmenším tedy co se týče ústřední dějové linky), ale po čtyřech knihách plných leckdy dost natahovaných příprav už jaksi nedokáže nabídnout dechberoucí, velkolepou tečku za Démonským cyklem. Ještě hůř jsou na tom vedlejší příběhy, jejichž konec buďto uhodnete už zhruba v polovině, nebo přijde už v okamžiku, kdy jste ještě doufali v poslední zajímavý zvrat.
Možná vám po téhle kritice připadá, že se Jádro vůbec nepovedlo. To bychom mu ale všichni dost křivdili. Dovolím si tvrdit, že patří mezi nejlepší závěrečné díly velkých sérií, které jsem kdy četl – je třeba výrazně lepší, než loňská Královna ohně podobně zdatného spisovatele Anthonyho Ryana. Finální kapitoly se jednoduše nepíšou snadno a Brett odvedl solidní, když už ne rovnou vynikající práci.
I když se tedy rozhodně mohl obejít bez několika docela okatých náznaků, že by mu vůbec nebylo proti mysli pokračování.
Fanoušci série tedy rozhodně nemají nad čím váhat. Jádro by si měli přečíst hned teď, popřípadě hned poté, co vyjde v češtině. Démonský cyklus v jeho kompletní podobě můžu ale s čistým svědomím doporučit i běžným čtenářům žánru fantasy, kteří v něm dost možná rozpoznají dílo skutečného talentu, které trápí jen několik zaškobrtnutí. Pátý výlet do světa jadrnců totiž nezklamal.
