Nedávno jsme recenzovali česky dosud nevydanou sérii Shattered Sea talentovaného britského spisovatele Joa Abercrombieho a dnes se podíváme na jeho poslední zbývající dílo, které dosud nebylo přeloženo do našeho rodného jazyka. Povídková sbírka Sharp Ends (Ostré konce) se odehrává ve fanouškům temné fantasy dobře známém světě Prvního zákona a najdete v ní příběhy mnoha známých i neznámých hrdinů, rozložené napříč čtyřmi dekádami.
Podíváte se například za čtenáři oblíbeným Gloktou a vůbec poprvé ho potkáte v době, kdy byl ještě plukovníkem armády Jeho Veličenstva a nejlepším šermířem pod sluncem. Vrací se Curnden Craw, ostřílený válečník z knihy Hrdinové, Bremer dan Gorst a také zcestovalý žoldnéř Nicomo Cosca. A nebyl by to Abercrombie, aby tam nepropašoval i příchuť westernu.
Jednotlivé příběhy přitom nemá moc cenu popisovat – většinou mají jednoduchou strukturu a staví na jediném ústředním motivu, jehož vyzrazení by samozřejmě znamenalo zásadní spoiler. Spokojme se proto s tím, že se jedná o klasický folklór drsného fantasy světa, který autor vystavěl ve svých starších knihách. Bude se proto krást, mordovat, trávit, zrazovat a souložit.
Takhle ale funguje jen polovina Ostrých konců – v té druhé epizodicky sledujeme patálie zlodějky Shev a její spojenkyně, válečnice Javre, které cestují po celém světě a na útěku před neúnavnými pronásledovateli klopýtají z jedněch potíží do druhých. Tento provázaný příběh se s těmi samostatnými vždy střídá.
Knihu táhnou zejména postavy, jejichž charakter Abercrombie prokresluje s obvyklou pečlivostí. Nezvyklý formát povídkové sbírky mu ale podráží nohy, protože hrdinové samozřejmě nemohou na několika málo stranách projít plnohodnotným vývojem. Zdálo by se, že řešení nabídne příběh Shev a Javre. Ten ale vzhledem ke svému útržkovitému charakteru postrádá mnoho chybějících dílků a vztah obou velmi rozdílných žen zůstává ve stínu vzájemného špičkování.
To mě poněkud nemile překvapilo, zvlášť když nejde o jedinou chybu sbírky. Některé ze samostatných příběhů například žádnými příběhy nejsou – úplně jim třeba chybí zápletka a v mnoha případech je navíc nepochopí nikdo, kdo nemá načtené všechny knížky ze světa Prvního zákona. Jeden či dva texty by spíš patřily do nějakého dodatku, kde by mnohem spíš poskytly čtenáři zajímavý pohled na již známé osoby či okolnosti.
Ani všechny pochvalné citáty na obálce zkrátka nemohou zakrýt fakt, že jsou Ostré konce tak trochu nastavovanou kaší. Abercrombiemu se zkrátka nechce opustit mistrovsky vybudovaný svět, ale zároveň nemá energii, čas či náladu do něj znova výrazně zasáhnout. Podobným dojmem přes všechny své kvality působila i Rudá země, zasazená do bezpečné vzdálenosti od již prozkoumaných oblastí na mapě.
Zatímco ale zmíněný fantasy western alespoň inovativně pracoval s prostředím a nabídl další kapitoly života oblíbených postav, Ostré konce až příliš často zodpovídají jen otázky, které si vlastně nikdo neklade. A protože autor nemá prostor ani snahu povědět nám toho více o svých hrdinech a hrdinkách, nemůže nás ani dost dobře donutit, abychom se o ně strachovali.
Nebojte se, Ostré konce nejsou špatná kniha. Jsou jenom k uzoufání bezpečné a u tak zručného spisovatele, jakým je Joe Abercrombie, sázka na jistotu přeci jen trochu nemile překvapí. Přesto povídková sbírka bezpochyby patří na poličku každého příznivce Prvního zákona. Jenom si zkrátka vůbec nedokážu představit, že by si ji přečetl někdo jiný. I kdyby byl náhodou nějak schopný neztratit se v propleteném klubku jmen, míst a událostí, někdy stejně skončí u poslední tečky tápaje po pointě, která jaksi v textu úplně chybí.
