Nijak nezakrývám, že si už několik let myslím, že je vlastenecké cítění většiny Čechů, proklamované na internetu, z větší části jenom dost průhledná póza. Zatímco se totiž zástupy webových příznivců všemožných rádoby patriotických uskupení počítají na desetitisíce, jakmile se nějaká podobná iniciativa pokusí skutečně účastnit společenského života, její podpora se okamžitě rozplyne.
Měli jsme tu Martina Konvičku, entomologa a amatérského deislamizátora. Psával blog na Idnes, než mu to zatrhli a nebývalo to úplně nezajímavé počteníčko. Kritika náboženství je ve svobodné společnosti dle mého velmi potřebná a docent Konvička se stal svého druhu pionýrem v poukazování na nepěkné stránky učení islámu. Jeho blog se zvlášť během hysterie spojené s počátkem uprchlické krize často objevoval v čele žebříčků čtenosti i oblíbenosti a základna podporovatelů rostla.
Čím víc se ale autor střetával se skutečným světem za obrazovkou, tím bylo jasnější, že tudy cesta nevede. Konvičkov\ amatérské pokusy o psychoanalýzu freudovského střihu byly ještě spíš úsměvné, jeho „politická“ kariéra doprovázená laciným ochotnickým divadlem byla ale už docela k pláči. Nic nepomohlo, že v mezičase další „vlastenecké“ weby typu IvČRN kázaly své hluboké pravdy ve článcích typu tohoto klenotu, ve kterém autor prosí, aby lidi nekoukali na Pána prstenů a Hru o trůny.
Milý docent nakonec zakotvil v legrační nové partaji 7. republika, jejíž založení oznámil skrze naprosto amatérské, mizerně sestříhané YouTube video. To už byla ale veškerá jeho internetová sláva dávno pryč – kanál, na němž Konvičkův proslov vyšel, má dokonce méně odběratelů než fantasy projekt mé maličkosti a video samo se chlubí ubohými třemi tisíci zhlédnutími. Snad ještě komičtější jsou pak dva Konvičkovi podržtaškové, kterým ujel vlak už asi úplně a zmůžou se jen na opakování klíčových slovních spojení „české tradice“, „baťovský odkaz“ a „komplikování života občanů“. A to jste pořád ještě neviděli tuhle rakovinu…
Došlo k chybě. 🔗
Zkuste si toto video přehrát na www.youtube.com nebo, pokud je vypnutý, zapněte JavaScript.
Z amatérského deislamizátora Konvičky se stal poloprofesionální klaun, který si v ničem nezadá třeba s mocným čarodějem Danielem Landou.
Mezitím se ale vyrojili další chytráci podobného ražení. Stálicí v české politické žumpě je Tomio Okamura, který všude přemýšlí o problémech, co nás trápí v naší milované republice, po večerech si prozpěvuje hymnu, na začátku každého videa všechny způsobně vítá na svém profilu a každou chvíli uvádí jména svých politických oponentů, aby všichni věděli, koho nevolit. Nějak se mu pořád ještě daří serfovat na vlně strachu z uprchlíků, protože jeho fanouškům nejspíš ještě nikdo neřekl, že jich máme doma všehovšudy dvanáct.
Tenhle chlapík se i přesto bez problémů umístí na špici průzkumu důvěryhodnosti politiků – hned vedle Babiše, se kterým si klidně může podat ruce. Jako zkušený populista ví, jak zabrnkat na ty správné struny v myslích svých potenciálních voličů, a ještě se na svém webu hájí, že nic takového nedělá. Pomiňme teď, že nerozumí pravopisu ani základním pravidlům formátování textu: v jeho sáhodlouhém výblitku se totiž najdou skutečné perly.
Okamura totiž automaticky reaguje převedením pozornosti na užitečný hromosvod, Bohouše Sobotku. Ví totiž, že socany nikdo (včetně mě) nemá rád a spravedlivé rozhořčení přiměje čtenáře zapomenout na kostlivce, kteří se skrývají ve skříni SPD. Ve zbytku svého traktátu se ohání tím, jak hezky to funguje s přímou demokracií ve Švýcarsku, přičemž zcela ignoruje úplně rozdílnou politickou kulturu – jak by taky ne, když právě ta je jediným důvodem jeho přetrvávajícího úspěchu.
Jo, a taky někdy mele jakési nesmysly o demokratických kořenech komunismu… copak je asi demokratického na třídním boji, pane Pitomio?
Došlo k chybě. 🔗
Zkuste si toto video přehrát na www.youtube.com nebo, pokud je vypnutý, zapněte JavaScript.
Ochrana českých tradic v praxi: založení Okamurovy japonské restaurace. (web)
Přesto přese všechno není Okamura stále ještě tím největším vlasteneckým cringem. Tento post bezpochyby patří komického spolku Řád národa – Vlastenecká unie, k němuž se aspoň na Facebooku hlásí přes dvě procenta obyvatel naší republiky. Na rozdíl od patlala Konvičky a mediálně pologramotného japonského samuraje alespoň zvládají propagaci. Šíří totiž po síti instantní moudra a využívají podvědomé touhy lidí působit chytře a spravedlivě.
Lezou z nich vágní, naprosto intuitivní a tím pádem i nenapadnutelné životní pravdy a neštítí se ani dobře míněné rady. Když lajknete jejich obrázek hlásající, že bychom se měli naučit druhé povzbuzovat a chválit, hned si připadáte jako lepší lidé. Povinnou součástí vlasteneckého folklóru je ale samozřejmě i mrčení nad konzumní povahou a nedostatkem kázně moderní společnosti.
Ke slovu se dostávají magické TRADIČNÍ HODNOTY™, jejichž zavedením by se všechno rázem spravilo. Nebe by se modře rozzářilo a vzduchem by létali pegasové prdící duhu, zatímco bychom všichni žili v lásce a svornosti, která stála u křesťanských kořenů naší civilizace. Snad nemusím podotýkat, že měli naši předkové dost dobrých důvodů, aby se s ideovým dědictvím starých dobrých časů rozloučili – jednou z tradičních hodnot byla totiž i představa ženy hospodyňky, která nepotřebuje volební právo.
Tihle tragikomici se samozřejmě hlásí k odkazu různých subjektů z naší minulosti, zejména pak ke spolku Maffie. Když už si totiž ve 21. století říkáte řád, musíte mít holt dlouhou a slavnou historii… no a pokud nemáte, musíte si ji ukrást. Jediné, co mě na tomhle trapném divadélku utěšuje, je existence parodických facebookových skupin typu Řádu slovanských vlastenců národa – Bohemia, popřípadě o něco peprnějšího Řádu sráčů koruny a křeče.
Tolik ke stručnému přehledu mých oblíbených magorů posledních několika let. Výčet samozřejmě není kompletní a opomíjí zmínit, že se nemenší exoti najdou i mezi opozicí těchto statečných bojovníků za naši krásnou vlast. Ale hlubší analýza ani není cílem tohoto článku. Komediantstvím českých vlastenců se sice navenek docela bavím, ale vlastně mi hodně leze krkem. Poskytuje totiž munici druhé straně, která pak udržuje širší společnost v mylném přesvědčení, že nám trocha islámu vlastně ani nemůže uškodit.
Ale to už zabíhám k jinému problému, který ve svém rozhovoru pro Avokádo brilantně shrnul Honza Werner a ušetřil mi tak práci.