Patří k dobrým mravům, že se v marvelovském univerzu světy zachraňují alespoň dvakrát do roka. Před žravou temnotou ochránil vesmír ve svém dosud posledním snímku Thor, před ním skopal mimozemskou invazi do kuličky superhrdinský tým Avengers a někde v mezičase porazili ambiciózního Thranduila se zářícím kladivem i Strážci Galaxie. Ti se letos vracejí znovu, přebírajíce štafetu po Doctoru Strangovi.
Nic moc dalšího vám k příběhu neprozradím. I ve stručném nástinu bych prozradil až moc, neboť scénář patří mezi ty vůbec nejpřímočařejší v dějinách Marvelu. O to víc zamrzí, kolik jsme se toho ještě před premiérou z promo materiálů dozvěděli o hlavním obsahu nových Strážců, totiž o vývoji vztahů mezi postavami.
Za ten si naopak zaslouží všichni zainteresovaní jenom chválu. Hrdinové snímku konečně opustili pohodlné archetypální škatulky a jejich vzájemné vztahy už nejsou pouze zběžně načrtnuté, ale mají skutečnou hloubku. Do popředí se krom obligátního protagonisty Star-Lorda dostává i Yandu, Rocket a – poněkud překvapivě – také Drax. Baby Groot slouží zpravidla jen jako comic relief charakter, což vlastně nevadí, protože si pro sebe beztoho ukradl už značnou pozornost v jedničce.
Po tomto vratkém oslím můstku se přeneseme k humoru druhých Strážců Galaxie, který hraje možná kapku méně dominantní roli než v jedničce, ale filmu to kupodivu vůbec neškodí. Dočkáme se další odzbrojující upřímnosti, ustavičných parodií zažitých klišé a také alternativních zvířecích jmen, která v anglofonních zemích před pár měsíci bořila internet. Značnou část vtípků však spolehlivě zabíjí překlad a/nebo neobeznámenost domácího publika s fenoménem zpoza velké louže (Zune).
Co si naopak mohou užít všichni diváci stejně, jsou samozřejmě vizuály. Ty strčí do kapsy prakticky všechno, co dosud Marvel vypustil do světa, a i loňská Občasná válka vedle nového filmu působí jako vybledlý chudý příbuzný. Pokračuje se v sympatickém trendu jedničky, která bezostyšně plýtvala trikovou magií na všemožné nesmysly a strefovala se tak do vážnějších klasických sci-fi snímků.
Obrazové orgie ještě nabývají na intenzitě díky naprosto kýčovitým barvičkám, jichž je plný skoro celý vesmír. Skvělou práci odvedli i maskéři – potkáme totiž mnoho roztodivných nových druhů mimozemšťanů, například lidi se zlatou kůží, lidi s puntíkatou kůží nebo lidi s rudou vrásčitou kůží. Ti upomínají na staré dobré časy, kdy ještě všichni skřeti ve Středozemi nevznikali pomocí CGI.
Standardům Marvelu dostála i hudba, opět sloužící výhradně k dokreslení dění na plátně. Po většinu času si jí vůbec nevšimnete, což nepovažuji za úplně ideální stav. Na druhou stranu ani neruší a dokáže monumentální motiv Strážců Galaxie vtipně utnout ve chvíli, kdy to Mantis schytá do hlavy a naruší heroickou vizuální kompozici k boji připravené družinky.
Pamatujete si ještě na ty časy, kdy potitulkové scény avizovaly příchod nových hrdinů, sršely vtipem nebo aspoň nabídly dalších pár okének Thanose hovícího si v křesle? Tak s těmi je konec. Nový snímek má totiž ne jeden, ne dva, ale rovnou pět podobných momentů ve svém závěru, a žádný z nich si nezaslouží vaši pozornost. Myslím to vážně. Rolování jmen členů štábu, mezi nimiž se čas od času objeví nápis I AM GROOT, je z nějakého důvodu mnohem zábavnější než všechny prostřihy zpět do filmového světa.
Za zhlédnutí stojí jeden jediný, ale nebojte se počkat si na něj až do vydání Strážců na DVD a Blu-ray. Jakmile se v kinosále rozsvítí světla, můžete mazat domů.
Abych skončil na pozitivní notě, zmíním ještě, že se scenáristé nebáli krapet přitvrdit a provést hrdinům pár nehezkých věcí a primárně zábavný film tak čas od času obsahuje až překvapivě temné momenty. Moc mu to sluší, protože konečně vypadá, že by se mohl odehrávat ve stejném světě jako zbylá produkce Marvelu, aniž by bezezbytku zaprodal svou duši.
Tak si to shrňme: druzí Strážci Galaxie jsou velice solidní řemeslo, jehož prvních dvacet minut patří mezi to nejlepší, čím nás vůbec komiksový žánr kdy obdařil. Generický příběh s klasicky nezajímavým záporákem na jedno použití vyvažuje práci s kladnými charaktery, zatímco humor spolu s digitálním pozlátkem zajistí, že se rozhodně nebudete nudit. Repetitivní nádech, který mi smrděl třeba v loňském Doctoru Strangovi, se povětšinou drží příjemně v pozadí a snímek tak ve výsledku o vlas překonává první díl.
Nic míň, ale taky nic víc. Nejlepším superhrdinským filmem posledních let zůstává, a ještě nadlouho také nejspíš zůstane, nedávný Logan. Zčásti i proto, že jsem se přeci jen ještě lépe než nad Strážci Galaxie nakonec bavil u jejich roztomile naivní „recenze“ na webu Reflexu.
