Německého spisovatele Markuse Heize proslavila především dark fantasy série Trpaslíci a paralelně se odehrávající Legendy alfů. Autor ale přičichl i k žánrově blízkému horroru, poprvé v roce 2008 v knize Ritus. Všechny tyto zkušenosti pak zužitkoval o čtyři roky později, když u našich severozápadních sousedů poprvé vyšel Oneiros. Ten se nyní zásluhou nakladatelství Fantom Print dostává i k našim knihkupcům.
Sluneční paprsky se vkrádají do nitra luxusního Airbusu společnosti Air France, který se chystá k přistání na pařížském letišti. Unavený muž, který celou noc nezamhouřil oka, si objednává extrémně silné kafe. Temperamentního Itala zase znervózňuje muž z Předního východu, který s sebou nosí podezřelou lahev. Nakonec to nevydrží, zavře se na záchodě a obří letadlo těsně nad přistávací dráhou zakolísá, zřítí se a jako smrtící kladivo dopadne na zem. Téměř všichni cestující ale zemřou ještě ve vzduchu.
Konstantin Korff vlastní pohřební ústav Ars Moriendi v Lipsku a patří mezi nejlepší thanatology na světě. I těm nejhůře poškozeným mrtvolám dokáže na prchavý moment navrátit zdání života, aby se s nimi mohli pozůstalí naposledy důstojně rozloučit. Jeho služby si tedy přirozeně vyžádá prominentní francouzský markýz, jehož dcera zahynula během katastrofy. Korff se proto vydává na cestu, nevěda, že na něj v cílové destinaci čekají démoni jeho minulosti.
Kristin von Windauová vede institut Život v běloruském Minsku, kde se na několika zvláštních pacientech provádí pokusy, za jaké by se nestyděli ani nacističtí lékaři ve vyhlazovacích táborech. Baronesu totiž tlačí čas – musí se spoléhat na váhavou podporu svého exmanžela, tenčí se jí lidské i finanční zdroje, především však její mozek pomalu konzumuje zhoubná chronická insomnie, totiž neschopnost usnout.
Obsah předešlých tří odstavců shrnuje zhruba všechno, co byste o knize měli před přečtením vědět, pokud si chcete náležitě vychutnat všechna překvapivá odhalení. Mnohé recenze dostupné na internetu obsahují nezřídka vcelku zásadní spoilery. Originální způsob, kterým Heitz propojuje motivy spánku, zoufalství a smrti je totiž bezesporu hlavní devizou Oneira, ve kterém se autor vůbec poprvé obešel bez klasických fantasy propriet.
Kniha by se dala charakterizovat spíše jako temný thriller s prvky nadpřirozena, velmi bych se ji však zdráhal nazvat horrorem i přes silnou morbidní stylizaci. Psaná je čtivým, úsporným Heitzovým slohem, který se příliš nezdržuje s popisy a nenimrá se nadměrně v myšlenkových pochodech hrdinů. Místo toho akcentuje dialogy a akční scény.
Aby autor docílil větší realističnosti, neváhal při sepisování knihy konzultovat odborníky, ať už na thanatologii, nebo třeba na neurochirurgii. Příslušné pasáže proto přinejmenším před pohledem laika obstojí a snaha ilustrovat mytologii příběhu prostřednictvím pohádek funguje až překvapivě dobře. O to víc zamrzí, že spisovatel nevěnoval dostatek pozornosti i ostatním oborům, například informačním technologiím, o nichž má zjevně jen spíše povrchní představu.
Oneiros by si vůbec zasloužil ještě několikeré pročtení spolehlivými betačtenáři. Heitz čas od času divoce ohne zákony logiky, jen aby na stránky procpal další bombastický moment nebo překvapivý zvrat. Schopnosti postav jsou v několika případech představovány takřka formou deus ex machina, jindy se změní zrovna ve chvíli, kdy se to hodí k vyvolání napětí. Jinak pečlivě budované pozadí příběhu tím bolestně trpí.
Čtenářův dojem naštěstí dost vylepší závěrečný akt a krátké dodatky, v nichž autor připomíná, proč si ho jeho fanoušci tak oblíbili. Zakončení ústřední dějové linky je parádní. Ta vedlejší oproti tomu působí ve finále trochu samoúčelně, málem jakoby do knihy ani nepatřila. Dává však Heitzovi prostor pro mimořádně nenásilné pokračování a během pomalejších prvních kapitol se stará o většinu napětí, takže jí to snad odpustíte.
Výraznější výtku tak mám nakonec snad jen k roli postav ve vyprávění. Autor nám opakovaně představuje nové charaktery, které ale velice často příběhem jen krátce proplují, abychom o nich už nikdy víc neslyšeli. Během čtení na vás takové pasáže působí jako příslib budoucího znovuobnovení dané postavy v příběhu, kde bude mít jistě nějakou důležitou roli. Kapitoly ubíhají a nic se neděje – Oneiros obsahuje přinejmenším půltucet pokažených Čechovových pušek, nadbytečných osob, které by vůbec neuškodilo úplně vyškrtnout.
Přesto musím knize nakonec připočítat ještě jeden bod k dobru, a to za úpravu elektronické verze. Při čtení Triumfu trpaslíků jsem se setkal se směšně drobnými iniciálami a dost tristními překlepy typu Země za horama, na stránkách Oneira mě oproti tomu vůbec nic nerušilo. Naopak mě potěšily třeba pečlivě dohledané citace z českých překladů děl Oscara Wilda a vůbec cit pro detail.
Temný thriller s prvky fantastiky z pera Markuse Heitze uspokojí snad skoro každého autorova fanouška, ale nejspíše i čtenáře, který s tímto spisovatelem dosud neměl tu čest. Oneiros je totiž kvalitní, potenciálně dokonce vynikající titul, který naneštěstí nedostatečná revize srazila do škatulky lepšího průměru.
