Už je to víc, než čtyři roky, co studio Disney koupilo Lucasfilm a s ním i jednu z nejpopulárnějších filmových sérií všech dob, Star Wars. Během té doby stihli noví majitelé vyprodukovat dva celovečerní filmy a bezmála tři řady animovaného seriálu. Jejich možná nejvýznamnějším krokem však byla razantní úprava kánonu celého univerza. Star Wars se zkrátka změnily – a to jitří emoce.
Sám duchovní otec předaleké galaxie George Lucas se zhruba před rokem nechal slyšet, že prodal svou ságu otrokářům, což nicméně hned vzápětí s omluvou označil za přeřeknutí. Zda šlo o přeřeknutí freudovské či nikoli, nechám na spekulacích čtenáře. Sám se v tomto článku pokusím jít proti Lucasovu názoru i proti názorům ostatních kritiků nové tváře Star Wars, neboť si myslím, že se mnohá kontroverzní rozhodnutí Disneyho s odstupem času ukázala jako správná.
V dubnu 2014 studio oznámilo, že takzvané Star Wars Expanded Universe již nadále nebude součástí kánonu. Mnohé fanoušky toto rozhodnutí zaskočilo a popudilo, protože součástí rozšířeného vesmíru byla celá řada populárních knih, komiksů, videoher a dalšího obsahu. Vzhledem k tomu, že Expanded universe sahal daleko za závěrečné titulky šesté epizody, dalo se to čekat: Disney potřeboval vyklidit prostor pro vlastní sequel, Síla se probouzí.
Součástí kánonu zůstal pouze celý tehdejší půltucet celovečerních filmů (tedy včetně Ewoků a Jar-Jara Binkse), seriál Klonové války a komiks Darth Maul – Son of Dathomir. Desítky dalších do té doby vydaných projektů dostaly nově štítek Star Wars Legends. Prvním významným příspěvkem do nového kánonu se pak stali animovaní Star Wars: Povstalci, kteří se na televizních obrazovkách objevují dodnes.
Nešlo o nijak hvězdný příspěvek: na databázi filmů ČSFD získal převážně průměrná hodnocení, přestože si v zahraničí vede o něco lépe. Následujícího roku pak na plátna kin s velkou pompou dorazila sedmá epizoda, která se rozhodla bezpečně drnkat na struny nostalgie, a překvapivě jí to docela vyšlo. Výdělky mnohonásobně překročila svůj rozpočet a dočkala se pozitivní reakce kritiků i větší části fanouškovské základny.
Ozvaly se však i nespokojené hlasy, které novému filmu oprávněně vytýkali takřka kompletní odvozenost. Minulý rok potěšil právě takové: v Disney se rozhodli začít zpětně čerpat z rozšířeného světa Star Wars Legends a do kánonu se v třetí řadě seriálu Povstalci triumfálně vrátila třeba postava velkoadmirála Thrawna.
Ještě vřelejšího přijetí se mezi skalními fandy dočkal vůbec nejnovější hraný film Rogue One: Star Wars Story. Objevila se v něm celá řada referencí na starší obsah, včetně Vaderovy základny na Mustafaru, která pochází ještě z vizuálních podkladů pro originální trilogii, nebo křižníku Hammerhead z videohry Star Wars: Knights of the Old Republic.
Tvůrci navíc zapracovali na kontinuitě: například charakter teroristy Sawa Gerrery z nového filmu Rogue One se v univerzu Star Wars objevil už v roce 2012 v páté řadě Klonových válek a je dále rozvíjen seriálem Povstalci.
Zatím je jistě ještě příliš brzy vynášet definitivní soudy, domnívám se však, že se tvář slavné série pomalu, ale jistě mění. Pryč je kýčovitě digitální přeplácanost nové trilogie, ale i místy nadšenecké pionýrství původních filmů. Ne každému se stávající tón Star Wars zamlouvá (pokud tedy budeme Rogue One považovat za jeho klíčového reprezentanta).
Jak František Fuka, tak Kamil Fila ve svých recenzích kritizují nepopiratelný fakt, že se sága odklonila od své obvyklé lehkosti a nadsázky, které považují za klíčovou součást jejího repertoáru. Skoro bych byl až nakloněn domnívat se, že z nich mluví nostalgie: pro mě byly odjakživa jedním z největších taháků Star Wars propracovaní záporáci a temnější vyznění příběhu. Život Anakina Skywalkera, okolo kterého se děj všech šesti prvních epizod točí, rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou a filmy tuto skutečnost vcelku adekvátně odrážejí.
Předaleká galaxie koneckonců k vážnějšímu pojetí přímo vybízí. Ať už proprietami typu strašlivé, planety ničící bitevní stanice, dehumanizovaným designem vojáků Impéria i klonové armády či motivem vizí a proroctví, jimž hrdinové příběhu nemohou uniknout, ať se snaží sebevíc. Ne náhodou si nejvíc přízně diváků urvaly právě ty nejvážnější epizody obou trilogií, legendární Impérium vrací úder a i po letech překvapivě působivá Pomsta Sithů.
I proto si myslím, že se rozhodnutí Disneyho zbavit se letitého nánosu Legends a stvořit nový kánon ukázalo jako správné. Zatímco dřívější obsah mnohdy postrádal kontinuitu a trpěl leckdy až nadměrnou invencí, dnešní svět Star Wars si daleko lépe hlídá koherenci a z dědictví rozšířeného univerza vybírá jen to nejlepší. Zpočátku se sice nevyhnul několika nepěkným kotrmelcům, jeho současný vývoj nicméně nabízí divákovi kýženou novou naději.