Přišel konec roku, čas rekapitulací. Jednu už včera vydal na svém blogu Jan Houserek, další vyjde zhruba za týden na Dagonovi, no a dnes se se svou troškou do mlýna připojím i já. Nejdříve zhodnotím plnění svých dvou letošních novoročních předsevzetí, která jsem si stanovil vůbec poprvé v životě, potom připomenu několik dalších životních a blogových milníků a článek uzavřu několika krátkými žebříčky.
Nikdy jsem nevěřil sportovcům, že jim všechna ta dřina a veškeré funění skutečně přináší potěšení. Mýlil jsem se – již zhruba devítiměsíční každodenní běhání mi sice zpočátku skutečně nebylo příjemné, ale teď už si vystačím se silami i drahocenným dechem. Dnes jsme s mladším bratrem zaběhli přinejmenším pět kilometrů bez přestávky, což je dost pravděpodobně moje dosud nejdelší souvislá trasa v životě.
Trénovaným atletům i zkušenějším amatérským běžcům je takové číslo právem asi trochu k smíchu, já si ale nedokážu představit, že bych něco takového zvládl před rokem. A i kdyby ano, rozhodně bych teď nemohl spokojeně sedět a psát článek, ale ještě pěkných pár hodin bych ležel na zemi jako leklá ryba.
Mé pokusy o minimalizaci škod, které jsem na svých vztazích napáchal během vleklé asociální periody, se setkaly pouze s dílčím úspěchem. Hobitům z Mittalmaru stále dlužím návštěvu a ani zdaleka nejde o jediné osoby, které pořád ještě zanedbávám. Většinu dílčích kroků k opětovnému začlenění se do normálního světa jsem vypočetl níže, zapomněl jsem ale na poměrně zásadní událost posledních týdnů: pořídil jsem si mobilní telefon.
Jeho primárním účelem je příjem potvrzujících esemesek při placení kartou přes internet, ale používám jej samozřejmě i pro komunikaci, byť vzácně a pokud možno jen v nutných případech. Známe-li se osobně a chcete-li moje číslo, napište mi na e-mail nebo Facebook a já vám ho sdělím obratem. Jen nečekejte, že se mi dovoláte nějak zvlášť často, dva výše uvedené způsoby kontaktu stále preferuji.
Pokud by to někoho zajímalo, používám tlačítkovou Nokii. Ne ten nezničitelný model, který koluje po síti, přesto však zjevně vydrží hodně. Minimálně jednou už musel čelit gravitaci. Zapnutý vydrží minimálně dny, v mých rukou pak spíše týdny a disponuje i praktickou svítilnou pro noční luštění písmenek na čtečce. Co víc si přát?
Závěrem stručný přehled toho nejlepšího, na co jsem letos narazil:
1) First Law Trilogy. Spisovatelem roku 2016 se
stává Joe
Abercrombie.
2) Jeho temné
esence. Druhá
jenom o Zlatý kompas. Phillip Pullman.
3) Trůn lebek. To jsem ještě
recenzoval na starém
Anekronu. Peter Brett.
4) Kukaččí mláďata. Bramborovou medaili si
vydobyla
fantasy Vladimíra Šlechty.
5) Best Served Cold. Přestože se před
dalšího
Abercrombieho
probojovala jen díky patriotismu.
6) Oko temnoty. Slabší, ale pořád ještě
strhující třetí díl
Světlonoše z pera Brenta Weekse.
7) Pán věže. Anthony Ryan vysokou laťku Písně krve neudržel.
Škoda.
8) Triumf trpaslíků. Dosud asi nejslabší pokračování
ságy
o obráncích Skryté země. I tak si Heitz místo v topce zaslouží.
9) Královna ohně. Opět spíše zklamání. Kdyby ale všechna zklamání
vypadala jako to
Ryanovo,
byl by svět veselejší.
10) Tažení do Tearlingu. Nová dějová linie druhému
dílu
prospěla, Johansen ale moc neumí války a politiku obecně.
Pokud příští rok najdu čas, možná sestavím i obdobný seznam pro non-fiction.
1) Dokonalý trik. Dokonalý Nolan. Lepší než Insomnia, než
Temný rytíř, než Počátek. Samozřejmě lepší než Interstellar.
Zkrátka nejlepší.
2) Buchty a klobásy. Jako většina lidí nemám rád samoúčelnou
vulgaritu, sprostý rozměr tohohle
animáku je ale
prvoplánový zřídkakdy.
3) Rogue One: Star Wars
Story.
První film z univerza, který nemá v názvu slovo válka jen na okrasu.
Všechny čtyři palce nahoru!
4) Faunův labyrint. Jak jsem mohl
tohle tak dlouho
míjet?
5) Poslední odměna. Česká
adaptace
Terryho Pratchetta se zkrátka povedla.
6) Kung-Fu Panda 3. Slabší odvar jedničky, který nějak pořád funguje
daleko lépe, než většina konkurence.
7) Barbar Conan. Kdybych ho poprvé viděl už někdy dřív, asi bych byl i
méně přísný. I takhle jsem se ale bavil
dobře.
8) Captain America: Občanská
válka.
Žalostně nevyužitý potenciál, ale skvělé řemeslo, herci a v rámci
letošních standardů i scénář.
9) X-Men: Apokalypsa. Vedle Posledního vzdoru jednoznačně nejslabší
díl
série.
I tak jsem se hloupě culil už při úvodní titulkové sekvenci.
9) Star Trek: Do neznáma. Série horko těžko přežila změnu režiséra a
filmu
se povedlo i pár působivých scén, jinak spíš lepší průměr.
10) Warcraft: První střet.
Film,
o němž jsem nedávno prohlásil, že je zhmotněním hodnocení lehký
nadprůměr. Má jediné štěstí, že jsem ani do tohoto žebříčku neřadil
filmy mimo okruh sci-fi a fantasy.
1) Game of Thrones 3x06: The Climb. Esence seriálu Hra o
trůny.
Skvělý Malíček, jedinou vadou na kráse je romantika na závěr.
2) Westworld 1x01: The Original. K seriálu samotnému jsem se ještě
nedostal, ale pilot mě zaujal velice.
3) Game of Thrones 6x05: The Door. Geniální plán George R. R.
Martina, držený desetiletí pod pokličkou, se provalil. Smekám.
4) Vikings 4x06: What Might Have Been. Zlomová epizoda pro Ragnara.
Emocionální vrchol seriálu.
5) Lucifer 1x07: Wingman. Luci pálí falešná křídla před zraky kolegy
Amenadiela.
6) Game of Thrones 3x04: And Now His Watch Is Ended. Užijte si
naposled sympatickou Daenerys Targaryen.
7) Vikings 4x15: All His Angels. Kdo pochyboval o tom, že dnešní díl
Vikingů bude nářez, měl se stydět.
8) Game of Thrones 6x09: Battle of the Bastards. Úžasná hudba a neméně
skvělé akční scény.
9) The Shannara Chronicles 1x1/2: Chosen. Jakkoli kvalita seriálu
kolísá, rozjíždí se velice slibně.
10) Game of Thrones 5x08: Hardhome. Zombíci, tuny CGI a tiché davy,
shromážděné na rozkaz Nočního krále.