Nad trilogií First Law od Joea Abercrombieho jsem se nadšeně rozplýval nějaký ten týden zpátky. Autory, kteří míchají sžíravý sarkasmus s drsným světem a uvěřitelnými postavami, bych dokázal spočítat na prstech někoho, kdo celý život pracoval s cirkulárkou. I proto jsem neodolal a pustil jsem se rovnou do volného pokračování již přečtených knih, svazku Best Served Cold. Nepřekvapivě jsem si jej skvěle užil.
„Ah, the modern age.“ Morveer knelt beside Day, pressing his hand gently to the expanse of glass. „What will they think of next?“ „I feel blessed to live in such exciting times.“
Monzu srazili z vrcholku. Naneštěstí nejen symbolicky, ale i zcela reálně. Ctižádostivý mocipán Orso, známý už z předchozích knih, totiž viděl ve schopné válečnici a vynikající vojevůdkyni nebezpečnou konkurenci a začal proto pochybovat o její věrnosti. A jak lépe ulevit neodbytně dotírajícím myšlenkám, než jednoduchou vraždou Monzy i jejího bratra Benny? Jednoduchý plán by málem vyšel, ale zlomené kosti mohou být narovnány a prasklá lebka vyspravena zlatem.
Monza se rozhodne pro starou dobrou pomstu: sedm zrádců, sedm smrtí. Protože je však Orso mocný a Styria překypuje intrikami, šarvátkami i ohni právě probíhající války, nezvládne ani sebeodhodlanější mstitelka svůj obtížný úkol sama. Naštěstí má z dob své kariéry v nejvyšším velení ukryt nějaký ten peníz, za který si koupí nejlepšího traviče v okolí, alkoholem prožranou žoldnéřskou trosku a v neposlední řadě i povědomého seveřana, který do zámoří utekl před svou krvavou minulostí.
Že si Shivers nevybral nejlepší cílovou destinaci, je už asi zřejmé.
Příběh o pomstě je jedno z nejklasičtějších žánrových klišé. Tuhle skutečnost ale můžete jen těžko použít proti autorovi, který už v předchozích knihách mnohokrát dokázal, že dokáže obehrané motivy využít inovativním, zpravidla značně ironizujícím způsobem. To se opakuje i tentokrát.
„It’s called artistic license,“ snapped Salier. „It’s a fantasy, one can do as one pleases.“
Drobnou výhradu bych měl k tempu vyprávění, které v závěru přestává hezky odsýpat. Kniha je totiž možná o dobrých padesát stran delší, než by v ideálním případě měla být. Rozvláčný závěr jsem vytkl už v recenzi Last Argument of Kings, kde se ale ještě slušelo odpustit, protože trilogie se dá jen stěží uzavřít několika větami. Opakuje-li se stejná situace i v samostatném příběhu, vadí už víc. Zvlášť, když Abercrombie v Before They Are Hanged předvedl, že úderné konce psát umí.
„Things aren’t what they used to be“ is the rallying cry of small minds.
Jinak je ale kniha po formální stránce prakticky bez chybičky. Atmosféru byste mohli nejen krájet, ale i nasekávat na úhledné kostičky a rozhazovat po hrobech vašich nepřátel. Časté přepínání úhlu pohledu vás zase donutí pocítit postupně sympatie takřka ke všem postavám. Ty se zpravidla charakterem výrazně liší od dříve představených vypravěčů, snad až s výjimkou Monzy (která je místy úplný Glokta) a Shiverse (který kombinuje úhly pohledu Dogmana a Logena).
Forage, Farans wrote, is robbery so vast that it transcends mere crime, and enters the arena of politics.
Takový travič Morveer s jazykem špatného básníka a obsedantně kompulzivní precizností nutnou k vykonávání své práce dokáže čtenáře v pozitivním slova smyslu zaujmout i přesto, že se neštítí odpravit tucty naprosto nevinných lidí, aby dostal jednoho jediného provinilce. Možná nejzajímavější postavou je pak bývalý trestanec Friendly, který miluje čísla a vše s nimi spojené a volný čas tráví neustálým házením kostkami.
Potěší hromada odkazů na předchozí knihy a osudy jejich hrdinů a hrdinek: copak asi provádí Ferro mezi podržtašky proroka Khalula? Dočkáme se dokonce i krátkých cameo výstupů starých známých a někteří se do Monzina krvavého tažení nakonec namočí víc, než by bylo zdrávo.
Napětí, zrady, šťastné i nešťastné náhody, plány v plánech jiných plánů, zběsilá akce, uzounké ostří nože mezi láskou a nenávistí, špetka mimořádně účelně servírovaného sexu, který autor velice kreativně využívá pro blaho příběhu – no najdete tam prostě všechno. Škoda jen téměř neznatelné, přesto však přítomné únavy materiálu.
PS: Body navíc získává Abercrombie i za to, že do svého díla zahrnul odkaz na snad nejslavnější dílo o pomstě v dějinách literatury – Hamleta. Čtěte pozorně.