Habemus papam! Když je v konklávě překvapivě zvolen mladý američan Lenny Belardo, celý křesťanský svět zatají dech v očekávání. Jaký asi bude nový římský pontifik? Co přinese církvi jednadvacátého století? Italský režisér Paolo Sorrentino představuje poutavý seriál, který ukazuje lesk i bídu moderního náboženství. A i když něco takového asi ani nejde neudělat kacířsky, rozhodně se nejedná o posměch.
Novopečený papež přijme jméno Pius XIII, a to v nejlepší tradici svých konzervativních předchůdců. Ve snaze vrátit katolickému náboženství žádoucnost oprašuje pozapomenutou auru tajemna. Jedním ze svých prvních rozhodnutí znovu zakupuje tiáru, trojitou korunu svého úřadu. Z vatikánských muzeí vytahuje zaprášené ornáty, odmítá se fotit, nepořádá cesty po světě a uzavírá se v Apoštolském paláci.
Církev se otevírala světu dost dlouho. Nastal čas, aby se lidé zvnějšku znovu naučili po víře prahnout jako po něčem nedostupném a tedy znepokojujícím, provokujícím, tajemném. Proto Lenny trvá na rigidní interpretaci věrouky, skrze niž je do značné míry úplným protikladem současného papeže Františka.
Pius XIII. musí v tomto svém křížovém tažení čelit nejen osobním krizím, ale i páté koloně uvnitř kardinálského kolegia, která si příliš pozdě uvědomila dopad výsledků své volby. Opozice vyrůstá i v médiích, na politické scéně či mezi prostými věřícími. Mladého papeže navíc nepřestává pronásledovat jeho pohnutá minulost sirotka, opuštěného rodiči v dětství.
Sebelepší scénář by ale nemohl fungovat bez kvalitních hereckých výkonů – a těch má seriál dostatek. Krom fantastického Juda Lawa v titulní roli, pro kterou se snad narodil, stojí za zmínku i skvělý Silvio Ornaldo, španělský herec Javier Cámara či James Cromwell v roli Piova mentora, charismatického amerického kardinála Spencera. Casting se vůbec mimořádně povedl, postavy jsou skvěle typově obsazeny a jejich vzájemné interakce působí přirozeně.
Nemusíte se ale koukat jen do lidských tváří. The Young Pope přímo hýří nákladnou digitální magií v neobyčejně marnotratné míře. To, co by si jiný seriál nechal až do působivého finále, vyplácá na snovou sekvenci. Ukáže vám liduprázdnou baziliku svatého Petra, Sixtinskou kapli, Castel Gandolfo a spoustu dalších míst ikonicky spjatých s papežstvím.
V těchto kulisách pak hrdinové rozebírají nejpalčivější problémy katolictví, od těch vnějších až po ty vnitřní. Dojde na pokrytecké světce, šílené vizionáře, vztah k antikoncepci či potratům, pedofilní preláty i homosexuály na vysokých místech ve Vatikánu. Uvidíte pokušení, pochybnosti, krutost i oportunismus. Ale zahlédnete i to, co dodává náboženství jeho nesmírnou sílu.
Seriál skrze nezpochybnitelné charisma svého protagonisty ukazuje nekompromisní, tíživou, svazující, ale zároveň vášnivou a život proměňující víru, která nepodléhá kritice, dějinným změnám či vrtochům mocných. Víru zdánlivě z jiného světa, nabízející pevný bod v moři změn, bezpečný přístav těm, kteří jsou vysíleni náročnou plavbou skrze nezmapovaná, snad i nepochopitelná místa.
Uvidíte, jak přitažlivá může být, zvlášť v některých dobách.
Na závěr ještě v souvislosti zmíním mimořádně půvabnou diskuzi na konzervativně katolickém webu Church Militant, kde se o seriálu rozhořčeně vyjadřují čtenáři ještě předtím, než měli možnost vidět byť jen první epizodu. Jeden z komentátorů si navíc ještě rozhořčeně stěžuje, že natočit něco podobného o islámu by si nikdo nikdy nedovolil.
Křesťanství, zvláště pak katolické, má v prostoru západní kultury daleko větší význam, než kterékoli jiné náboženství. Proto je také ekvivalentním způsobem reflektováno, a to i kriticky. Seriál se navíc nevozí po klasických klišé, ale vydává se do hloubky ve snaze pochopit a popsat. To, že se toho někteří právem bojí, už je věc druhá.