Vždycky rychle zapomenu, jak skvělý pocit je, když zase jednou narazím na čtivou, zábavnou a napínavou knihu. Letos jsem už několik dost dobrých přechroustal: zmiňme alespoň nová Kukaččí mláďata Vladimíra Šlechty či trilogii Leviatan Scotta Westerfielda. Jedině Jeho temné esence britského spisovatele Phillipa Pullmana mě ale dokázaly opravdu nadchnout – tedy až dosud. Moje nová závislost se jmenuje První zákon.
“We should forgive our enemies, but not before they are hanged.” – Heinrich Heine
Trojdílnou sérii britského spisovatele Joea Abercrombieho čtu v originále a jsem příliš líný dohledávat si české překlady jmen a důležitých pojmů, tak se nelekněte. Na Anekronu jste se s trilogií dosud potkat nemohli, na úvodní Blade Itself jsem si recenzi sepsal čistě soukromě ještě předtím, než jsem rozjel nový blog. Proto předem varuji všechny s první knihou neobeznámené před nevyhnutelnými spoilery.
Příběh Before They Are Hanged sleduje tři základní linie:
V první sledujeme útrapy inkvizitora Glokty, který byl nově jmenován vládcem odlehlého města Dagoska, které má za každou cenu udržet proti hrozícímu útoku sousedního císařství Gurkhul. Předchozí tamní zástupce Inkvizice za záhadných okolností zmizel a ve vzduchu visí zrada. Blížící se nepřátelská armáda navíc obránce děsivě přečísluje, městské hradby vypadají na spadnutí a na opravu nemá Glokta dostatek prostředků. Radostné vyhlídky.
Na severu v Anglandu mezitím důstojník Collem West táhne s vojskem proti nájezdníkům krále Bethoda. Setkává se s bývalými souputníky Logena, kteří se v závěru první knihy rozhodli připojit se k armádě maršála Burra. Společně jsou přeřazeni pod velení korunního prince Ladisly, od reality zcela odtrženého arogantního floutka. Zdá se, že budou během tažení jen nečinně posedávat v bezpečném týlu, to by ale Ladisla nemohl být zároveň ještě ctižádostivý idiot.
Poslední linka se pak točí okolo cesty Bayaze, Logena, Jezala, Ferro a bratra Longfoota na samotný kraj světa. Každý z nesourodé skupinky musí potlačit antipatie k těm ostatním, k čemuž nic neposlouží lépe než společné sdílení útrap cesty, nástrah a nebezpečí. Svět je koneckonců plný války, úpadku a všemožného potvorstva přežívajícího už od pradávných časů.
Minimálně v jednom z těchto tří hlavních proudů děje se vždycky děje něco napínavého, takže bez problémů udrží vaši pozornost. V rámci každého z nich máte přitom možnost oblíbit si nejednu důležitou postavu, neboť Abercrombie nechává čtenáře nahlédnout mnohým z nich přímo do hlavy. I díky tomu budete hrdinům jejich charaktery věřit. Chovají se a přemýšlejí jako živí lidé a jen velice zřídka se stane, že jejich dialogy či vnitřní reakce lehce začpí papírem.
Autor se neštítí brutality, překvapení, ironie a sžíravého parodování různých pseudooptimistických mouder, čímž si mě koneckonců získal už v předchozí knize. Tentokrát ale do lákavého koktejlu přimíchal ještě neuvěřitelný smysl pro gradaci. Before They Are Hanged přichází s jedním z nejsilnějších, nejpřesvědčivějších zakončení, která jsem ve fantasy žánru kdy poznal. Celý příběh je tak uzavřenější a čte se lépe, než první Blade Itself.
Na závěr ještě malá vsuvka, která obsahuje lehké spoilery:
Diskutoval jsem onehdy na Facebooku s Entonym o Shannarově meči a došli na téma nakolik je to vykrádačka Pána prstenů? Zmínil se, že mu přišel Abercrombie dost blízký Tolkienovi, čímž mě naprosto zmátl. Teď, když jsem však konečně dočetl druhý díl First Law, došlo mi, v čem možná viděl podobnost.
“You can’t get attached to things, Jezal.”
Mytologické pozadí příběhu skutečně upomíná na některé klíčové motivy legend Středozemě. Ať už je to rodinná válka skupinky takřka božských bytostí, nebo postupný úpadek světa od velikosti a slávy, styčné body mezi oběma díly bezpochyby najdeme. Domnívám se však, že pokud přihlédneme k detailům, analogie rychle ztrácí svou přesvědčivost – nehledě na to, že třeba dávno minulý, vybájený Zlatý věk lidstva prostupuje nejen celými dějinami literatury a mohl tedy do Prvního zákona proklouznout odjinud.
Ale dost spekulací. Before They Are Hanged je jednoznačně jednou z nejlepších knih, které jsem letos četl a zatraceně vysoko by se vyšplhala i na celkovém literárním žebříčku. K dokonalosti jí schází jen málo a já už se proto nemůžu dočkat, až se pustím do závěrečného svazku, který slibuje příběh velkolepě ukončit. Abercrombie totiž právě nad jakoukoli pochybnost dokázal, že strhující závěr napsat umí.