Pořád ještě doháním své filmové resty letošního roku. Tentokrát jsem se mrknul na stále ještě docela čerstvou novinku Captain Fantastic (česky jako Tohle je náš svět). Lákal mě samozřejmě charismatický Viggo „Aragorn“ Mortensen v titulní roli, jakož i slibná premisa rodiny, žijící v odloučení od většinové společnosti. Musím hned ze začátku sdělit, že jsem se bavil mimořádně dobře, ale z trochu jiných důvodů, než bych byl očekával.

Došlo k chybě. 🔗

Zkuste si toto video přehrát na www.youtube.com nebo, pokud je vypnutý, zapněte JavaScript.

Mortensen a děti spolu žijí uprostřed severoamerických lesů, kde se živí převážně lovem. I osmiletá dcerka tak dobře ví, že se slepice obvykle zabíjí nožem či sekerou. Ve zbývajícím čase rodinka šplhá po horách s lany a cepíny, trénuje si výdrž profesionálních atletů a večery tráví rozhovory o vědě, klasické literatuře nebo různých levicových ideologiích (povětšinou o různých odrůdách komunismu).

Zavedený chod naruší pouze čas od času oslava narozenin Noama Chomského, jakási alternativa Vánoc pro osvícené. Pro ty své čtenáře, kteří se příliš neorientují ve společenských vědách, uvedu snad jen tolik, že je Chomsky něco jako sofistikovanější varianta průměrného čtenáře serveru Novinky.cz – přechytralý, příhodně dvojím metrem disponující kritik současné západní civilizace.

Dovedete si jistě představit, jak skvěle jsem se bavil. Popravdě by mi i stačilo, kdyby celý snímek neopustil formát agitky. V hlavní části filmu, která sleduje cestu zbytku rodiny na pohřeb matky, nicméně dochází ke konfrontaci dětí se skutečným světem a nutno podotknout, že tato nevyznívá zcela příznivě pro žádnou ze stran. Tehdy se ale do leckdy až rozkošně cynického příběhu leckdy vkrádá vyčpělý patos a šestáková moudrost stylu musíme držet pospolu.

Zopakuji však znovu, bavil jsem se. Bavil jsem se odkazy na Platónovu Ústavu (další naprosto od reality odtržený text), bavil jsem se proslovem nad rakví, culil jsem se při detailních popisech psychických chorob či funkcí různých orgánů v lidském těle. Nemůžu ani v nejmenším zaručit ostatním, že budou při sledování zažívat stejné pocity, ale to už jaksi patří k jakémukoli umění libovolného druhu.

PS: Když už všechna naděje pohasínala, ukázalo se, že někteří členové rodiny ovládají esperanto! To bylo to poslední, co jim chybělo k dokonalosti.