Pamatujete si ještě, jak jsem nedávno mrčel, že se mi nechce znovu koukat na sedmou epizodu Star Wars? No tak včera jsem se čirou náhodou donutil a výsledné dojmy byly natolik obsáhlé, že by vydaly na článek. Proč je potom do takového článku vlastně nesepsat? A jelikož jsem už kdysi dávno jednu recenzi na Force Awakens napsal, představuji vám tímto nový projekt Napodruhé, v němž budu příležitostně revidovat své dřívější názory.
Začneme tím, co se mi nelíbí, abychom mohli skončit pozitivně.
- Opakování. Opakování. Opakování. Opakování.
- Že by se někdo třeba obtěžoval vysvětlit, proč teda Luke, Han a Leia tehdá nezachránili celou galaxii a znovu se jim tam promenuje nová parta záporáků z Temné strany?
- Neštiťte se tak té nové trilogie. Taky měla svoje skvělé momenty a nějakou narážku na ně bych taky uvítal.
- Když chceš, aby ti nikdo neukradl loď, možná by sis ji měl zamčít. (Jeden příklad za všechny – někdy se scénáristé s logikou dvakrát nebabrali.)
- Hudba. Není špatná, ale hned vyšumí z paměti.
- Základna Starkiller. Ani ne proto, že by se mi nelíbil koncept, ale prostě mi ani trochu nedává smysl. Špatně je toho s ní tolik, že z toho vytřískám hned několik podbodů.
- Moc velká. Hvězdu smrti stavělo celé roky Impérium, které mělo mnohem více zdrojů a pracovních sil, než jeho pohrobek – První řád. Přesto je Starkiller mnohonásobně větší.
- Jak ta věc střílí? Hosnian Prime trefila skoro přes půlku galaxie. Instantně, přestože i rychlostí světla tam měl paprsek letět bžilióny let. Slyšel jsem, jak to okecávají schopností zbraně měnit časoprostor, jaktože je pak ale Kylo Ren schopný normálně vidět paprsek, jak cestuje vesmírem?
- Jak se ta věc nabíjí? Jasně, sežere slunko. OK, čím ale sestřelila Republiku? Svoji vlastní hvězdu chtěla slupnout, až když otočila emitor laseru k Odboji.
- K čertu, jak vůbec může planeta otočit někam ten vestavěný emitor?
Že nadávám moc? Naopak, spoustu problémů jsem úmyslně nekritizoval. Zázračné shledání všech hlavních charakterů totiž nutně nepovažuji za díru ve scénáři, můžeme je vysvětlit třeba i působením Síly. Nevadí mi dokonce ani absurdita celé představy toho, že si do svýho kanónu prostě naládujete hvězdu, aniž by vám začal hořet pod nohama neskutečným množstvím energie. Fúzní reakce je jediný důvod, proč na našem kusu šutru vůbec existujeme, do háje!
Daleko víc se do Force Awakens opřel třeba tenhle člověk – a skoro ve všem s ním souhlasím.
Co se mi naopak líbí? Pro začátek vizuál. Dokázal jsem se už přenést přes souběžné používání praktických a digitálních mimozemských ksichtů, takže nemám výhrad. Sedmé Star Wars vypadají nádherně, prskání Renova unikátního meče skvěle sedne k čepeli sršící výboji a dodává závěrečnému střetu ve znamení modré a rudé grády.
Herci. Příště bych prosil pomalejší tempo a víc dialogů, pokud totiž hrdinové netrousí (leckdy docela trapné) narážky na starou trilogii, bývá radost dívat se na ně a poslouchat je. A to, i když někteří z nich nemají rádi písek!
Nejvíc jsem ale nadšený z aury tajemna, která obklopuje pokračování. Snímek totiž trousí náznaky, kam se jen podíváte. Snoke určitě někdy vytáhne ze zadku svoji klonovou armádu, neobjasněni zůstávají Knights of Ren a také skutečná identita protagonistky nového příběhu, Rey. Pokud není jenom nějakou Star Wars verzí Mary Sue (a mnohé naštěstí nasvědčuje, že není), její superrychlé zvládnutí ovládání mysli a dalších dovedností určitě nalezne vysvětlení.
Sice budu dost možná zase zklamaný jako letos, když se stala ve Hře o trůny skutečností trapná teorie R + L = J, ale třeba taky ne. Osobně bych byl rád, kdyby se splnily některé neotřelé předpovědi se značným potenciálem – třeba že je Rey reinkarnací Anakina Skywalkera, nebo Palpatinovou vnučkou.
Ať už je to jak chce, na druhé zhlédnutí si u mě film trošičku šplhnul. Ne natolik, abych mu vylepšil hodnocení, posunul se ale výš na soukromém Jeremiášově žebříčku. Porazil Klony útočí, i když opravdu jen o chlup.
Tak hodný dokážu být!