Draci žili na této planetě od pradávna, koncem středověku však konečně podlehli konkurenčnímu druhu – člověku. Ten šupinatce nejdříve vyštval do odlehlých krajů, poté obsadil jejich loviště a počal vybíjet ty, kteří ve hladu a zoufalství kořistili stáda hospodářských zvířat. Asi tak by se dala stručně shrnout premisa mystifikačního dokumentu Svět draků z roku 2004.
Jeho tvůrci sice hned v prvních minutách snímku oznámí, že studují neexistujícího tvora, zbylou hodinu a půl ale sveřepě udržují dekorum. S dokonale vážnou tváří představují divákovi odborníka z muzea, který nachází lebku tyranosaura ožehnutou dračími plameny. Sledují jeho cestu do zasněžených Karpat, kde došlo k náhodnému objevu pozůstatků okřídlených pánů hor. A přitom popisují, pitvají a rozebírají.
Ve snaze vykreslit draky co nejrealističtěji v souladu se soudobými vědeckými poznatky přichází snímek s originálním způsobem vysvětlení typických vlastností druhu. Všímá si nedostatečné velikosti křídel a představuje proto speciální vaky uvnitř dračího těla, jež metabolismus plní vodíkem, který monumentální plazy nadlehčuje. Zároveň přitom slouží i jako zásobárna paliva pro chrlení ohně.
Krom toho se Svět draků vypořádal i s diverzitou druhu napříč světem. Rozlišuje mořské, horské, lesní či pouštní varianty, každou s přihlédnutím ke klasickým způsobům zobrazování v jednotlivých lidských kulturách. Draci z Číny se tak například skutečně vyznačují dlouhým tělem bez výrazných křídel či krátkými končetinami, zatímco evropská saň připomene iluminace středověkých rukopisů.
Mimo to se film pokouší vyprávět hned dva příběhy. Protagonistou prvního je mladý drak, jehož matka zemřela po souboji s tyranosaurem. Vypravěč nám během sledování osudů nešťastného mláděte detailně vysvětlí úskalí a milníky vývoje v dospělého jedince.
Druhá linie pak obrací pozornost k osamělé dračici, jedné z posledních příslušnic již pomalu vymírajícího druhu. Pánem tvorstva se již stal člověk, a když tedy pod vrcholky hor začne přeci jen vznikat nová dračí rodina, vzájemné střetnutí na sebe nenechá dlouho čekat. My se přitom dozvíme něco o dračím rozmnožování či o originální metodě péče o dosud nevylíhnutá vejce.
Všechny mytologické bytosti k životu samozřejmě probudila počítačová animace. Ta sice vzhledem k formátu, rozpočtu a především datu vydání snímku vůbec nevypadá špatně, divák přivyklý digitální magii dnešních hollywoodských blockbusterů se nicméně občas jen shovívavě usměje. Draci působí poněkud toporně, zvlášť když chodí nebo interagují s ostatními živými tvory.
Hudby se zatím zub času nedotkl a jako podkres funguje dobře. Na poměry dokumentů využívá dynamické a místy vcelku monumentální motivy, což je vzhledem k tématu filmu jedině dobře.
Hereckým výkonům trošku škodí český dabing, který se o nějakou synchronizací zvukové stopy s pohybem úst ani v nejmenším nesnaží. Snímek tak na druhou stranu působí věrohodněji coby přírodopisný dokument. S těmi si totiž tuzemská lokalizace také většinou hlavu neláme a vcelku pochopitelně obětuje formu ve prospěch obsahu. I tak ale doporučím originální znění, dabing je přeci jen spíš takový středoevropský zlozvyk.
Pokud máte rádi draky, nebojíte se trošku netypického filmového zážitku a baví vás pseudovědecké spekulace nad evoluční biologií, Svět draků vás nadchne nebo přinejmenším dobře pobaví. Příznivce zběsilé akční jízdy nebo situačních gagů zato odradí hned ze začátku, což je pro všechny zúčastněné jen dobře.
