V roce 2004 objevili náhodou policisté v Rumunsku ostatky prazvláštního tvora. Na místo se urychleně vypravil zaměstnanec renomovaného muzea, jen aby zjistil, že bude celé lidstvo muset kompletně přepsat učebnice. Jakkoli se mu jeho kolegové zpočátku vysmívali, bohatý důkazní materiál nakonec umlčel i ty nejhlasitější pochybovače. Naši předkové k nám promlouvali a my jsme je neposlouchali. Draci byli skuteční.
Jak nejspíš každému příčetnému čtenáři došlo, nejedná se o skutečný nález. Výše shrnuté události tvoří páteř recesistického dokumentu*, který se přesto snaží vykreslit mytologické tvory s co největším respektem k evoluční biologii, fyzice a chemii. Bez kompromisů to sice nejde, výsledek však i tak stojí za zhlédnutí.
* V angličtině se takovému typu filmové tvorby říká docufiction. Kromě Světa draků tento svébytný žánr popsal i mořské panny nebo legendárního Megalodona (v tomto posledním případě se jedná o v minulosti skutečně existujícího tvora, docufiction však pracuje s motivem jeho přežití do dnešních dnů). Ne nepodobným počinem je ale třeba i studentský film v režii Jana Svěráka, Ropáci.
Svět draků těží z klasického formátu dokumentu, co to jen jde. Zábavné spekulace ohledně vývoje dračího plemene, jeho schopnosti chrlit oheň či tělesné konstrukce střídá záběry z leckdy pohnutých životů těchto monumentálních plazů. O jejich etologii se naučíme mnohé, popsán je vývoj jedince od narození do stáří, způsob lovu, sociální interakce a rozmnožování.
Animace možná oku dnešního diváka přijde dost neumělá, zejména co se týče vyobrazení pohybu. Přesto je vzhledem k zaměření snímku více než dostačující. Pokud k tomu připočtu, že film vyšel už v roce 2004, musím tvůrcům dokonce složit poklonu. Povedl se i hudební podkres a ani český dabing výjimečně není k zahození.
Mohl bych sepsat plnohodnotnou recenzi, ale to si případně schovám pro Dagona (bude-li zájem). Druhou polovinu tohoto článku bych namísto toho rád věnoval něčemu, nebo spíš někomu úplně jinému: divákům Světa draků.
Nějaký snaživec totiž celý snímek nahrál na YouTube. Jeho kanál má pochybné jméno UfodokumentyCZ, které už samozřejmě vzbuzuje podezření samo o sobě. Z následujících komentářů zveřejněných pod videem si ale můžete udělat obrázek o intelektuální úrovni těch, kteří podobné konspirační smetí pravidelně sledují. Pozorně si všimněte nejen obsahové, ale i formální stránky.
Proč jsem tyto reakce na film zařadil do článku? Na první pohled to vypadá jen jako arogantní posměch, můj záměr však byl jiný.
Chtěl jsem totiž poukázat na několik zajímavých myšlenek, opakujících se v komentářích:
- Draci jsou. Komu se to nelíbí, ať drží hubu. Tohle samozřejmě není žádný argument, poukazuje však na tendenci k wishful thinkingu. To asi překvapí jen málokoho, zajímavé je nicméně sledovat, jak snadno tito komentující přecházejí k dalším formám iracionality. Učebnicovým příkladem je předposlední příspěvek, který představuje „materialismem zaslepenému“ čtenáři ufony, negativní karmu nebo teleportaci. Dočkáme se samozřejmě i obligátní kritiky evoluční teorie.
- Pokud se nejedná o samé internetové trolly, až znepokojivé množství diváků považuje dokument za skutečný. Můžete namítnout, že se mnohdy jedná s velkou pravděpodobností o děti, i ty by ale mohly porozumět jednoduché větě, která zazní hned v první minutě snímku, a to jakv originální, tak v české verzi.
- Draci existují, protože nikdo nedokázal opak. Jednorožci existují, protože nikdo nedokázal opak. Víly existují, protože nikdo nedokázal opak.
PS: Nejlepší částí filmu je dle mého popis vynikající adaptace mořských draků na lesní prostředí. Válel jsem se u toho na zemi smíchy, doslova.