Obvykle neprezentuji své politické názory ani ve článcích věnujících se celospolečenským tématům, tím méně pak v těch, které rozebírají žánry fantastické beletrie. O to komičtější mi přijde, když se někteří nešťastníci pokoušejí zneužít klasické fantasy nebo sci-fi propriety například pro propagaci své pochybné žurnalistiky. Dnešním dnem proto zakládám nový štítek poeticky nazvaný Prznitelé, pod nímž si budeme představovat výše popsané výtečníky.
Začneme horkým želízkem v ohni, totiž populárním Protiproudem, kontrarevolučním magazínem známého Petra „nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím“ Hájka. Internetový zpravodajský server, sám sebe řadící k alternativní mediální scéně (která, zdá se, má zhruba stejnou hodnotu jako třeba alternativní medicína), nabízí čtenářům krom svérázných článků i neméně záživný obrazový doprovod ve formě koláží.
Udržte jej na chvíli v paměti, brzy se na něj se také dostane.
Rozkliknete-li libovolný palcový titulek, okamžitě na vás dýchne středověk. Ne samozřejmě duch reálné historické epochy (protože tehdá byli lidé jenom nevzdělaní a nikoli hloupí), spíše určitá zapšklost, bigotnost či rigidita, kterou si zpravidla dost mylně s životy našich předků spojujeme. Zhluboka se proto nadechněte, jedeme z kopečka.
Věděli jste, že Halloween provází neobyčejná démonská aktivita? Netuším sice, který cvok to onoho prokletého večera změřil ďáblometrem, zatímco v druhé ruce svíral stříkací pistolku plnou svěcené vody, každopádně má nyní už první krádež mytologicko-fantastických reálií na kontě. Zakazovat svátek, jehož hlavním tahákem jsou roztodivné kostýmy a vybírání sladkostí a který je svým pohanským pozadím a do značné míry i průběhem srovnatelný s naším velikonočním pondělím… no není to skvělá strategie vedoucí k nápravě morálních hodnot společnosti?
Relativizátorem těchto blíže nespecifikovaných nároků v etické oblasti má být údajně i slavný knižní, filmový a nyní i divadelní kouzelník Harry Potter. Úplně je přitom ignorován fakt, že J. K. Rowlingová stvořila svou titulní postavu jako osobu takřka andělsky čistého charakteru. Můj kamarád se například několikrát podivoval, že Harryho coby vlastníka kouzelného pláště nikdy nenapadlo udělat si výlet do dívčí sprchy.
A to není všechno. Obětavé a statečné jsou (minimálně v těch filmech, které jsem viděl všechny) téměř libovolné postavy, včetně příslušníků učitelského sboru (!). Kouzelnický svět představuje daleko spíš až naivní, takřka rodinnou idylku a autorka z jeho magických propriet osekala spoustu toho nejbrutálnějšího. Dost bych se divil, kdyby nikdy neslyšela třeba o fireballu, proti jehož následkům představuje úspěšně provedená smrtící kletba dost příjemnou alternativu.
Ve stejném článku pak nalezneme ještě kritiku LARPu Pražská hlídka podle románů Sergeje Lukjaněnka, kterou pisatel označuje za indoktrinaci dětí magií. Na webu akce se mi sice nepodařil dohledat přesný údaj, obvyklý věk nutný pro přihlášení se na LARP je ale zpravidla 15 – 18 let (tolik k indoktrinaci dětí) a představa, že sehrávání prostředí zcela smyšleného fantasy světa dokáže invokovat temné síly, by se docela hezky vyjímala na seznamu patologických bludů – hůře pak působí na „zpravodajském“ portálu.
A teď k obrázkům. Všichni přece máme rádi obrázky, nebo ne?
Protiproud si s ilustračními obrázky těžkou hlavu nedělá. Využívá koláže, která má poměrně nejasný právní status, takže se nemusí obtěžovat se získáváním povolení autora a těžkou hlavu mu nedělá ani na Internetu obvyklé uvádění zdrojů. Já jsem samozřejmě patřičně na výši, takže krom svých vlastních koláží sestavených z koláží Protiproudu odkazy na patřičné články přidám.