Když se v roce 2008 dostal do kin Temný rytíř a představil divákům po celém světě svou vizi šíleného komiksového padoucha Jokera, způsobil značný poprask. Snímek přijala jak kritika, tak obecenstvo a Heath Ledger za svůj nezapomenutelný výkon po právu získal Oscara. V roce 2016 jsme se pak dočkali dalšího psychicky narušeného padoucha, Lexe Luthora, jehož ztvárnil Jesse Eisenberg. Tentokrát se však úspěch neopakoval.
Proč Úsvitu spravedlnosti sázka na vyšinutého magora nevyšla?
Důvodů existuje hned několik. Varování předem: následují masivní spoilery k filmu Batman v Superman.
🔗
1/ Změna charakteru 🔗
🔗
V komiksové předloze zobrazovali autoři Lexe Luthora jako chladně kalkulujícího člověka, zatímco filmová verze této postavy staví veškerou svoji motivaci na emocích. Jeho hnacím motorem je nenávist, kterou navíc scénář představuje na velmi omezeném prostoru. Ta naneštěstí úplně zabíjí černý humor, který má v oblibě Joker.
🔗
2/ Nefungující mýtus 🔗
🔗
Zack Snyder totiž pravděpodobně chtěl skrze takto vyhrocený konflikt dodat oběma soupeřům (Supermanovi a Luthorovi) mýtickou auru. Snažil se je zobrazit jako představitele dvou zcela odlišných přístupů k životu a ke světu. Takový postup je samozřejmě zcela legitimní, jenomže režisér i v něm žalostně selhává.
Jeho snaha se totiž topí v přeplácaném, zoufale spletitém koktejlu linek, vztahů a referencí, kterým snímek bezesporu je.
Navíc pojetí Luthora jako antiteze Clarka Kenta přichází znenadání a bez jakékoli zásadní návaznosti na předchozí snímek Muž z oceli. Nolanův Batman začíná umetá Jokerovi cestičku už ve svém závěru a vysvětluje šílencovo zjevení jako alergickou reakci gothamského podsvětí na přítomnost netopýřího strážce. Jakkoli se Snyder sveřepě snaží o stejný postup, absentující propojení s předchozími událostmi mu neustále podráží nohy.
🔗
3/ Tonoucí motiv 🔗
🔗
I kdyby ale střet spravedlnosti s nenávistí dopadl na výbornou, snímku by to trn z paty nevytáhlo. Krom digibordelu (Doomsday alias jeskynní obr z Pána prstenů) totiž výsledný dojem sráží i hromada logických lapsů v ději. Samotný plán Lexe Luthora moc nedává smysl, způsob, kterým padouch obejde bezpečnostní protokoly vyspělé kryptonské technologie je ale už ale hořkým výsměchem průměrně inteligentnímu divákovi.
Já takovou chybu neudělám a hledání dalších leckdy fatálních chyb nechám na vás.
Co se snažím říct: když do svého filmu nacpete hromadu nesmyslů, sebesilnější narativ vás nezachrání. Zvlášť pak, když se potýká ještě s výše zmíněnými potížemi.
Proto konflikt Batmana a Jokera funguje a v mnoha ohledech podobné měření sil Lexe Luthora a Supermana zanechá diváka zcela chladným.
A proto je Nolanova sága o Temném rytíři celé míle před Snyderovým zbrklým pokusem svézt se na vlně úspěchu marveláckého kinematografického univerza.
PS: Můžete už konečně přestat s těmi paralelami Clark Kent / Ježíš Kristus? Ještě bych vám odpustil, že jsou trapné a zpravidla úplně od věci, ale hlína vznášející se nad Supermanovou rakví? Děláte si ze mě legraci?