Na stříbrném plátně si to nedávno rozdali Batman a Superman, o něco později vyrukoval Marvel se svou Občasnou válkou a nyní je třeba zachránit svět do třetice. V hlubinách dávnověku si naši modrou planetu uzurpoval neméně modrý mutant En Sabah Nur v kostýmu připomínajícím skafandr. Ten se zrovna probouzí ze svého nuceného, milénia trvajícího šlofíka. Léta odpočinku mu nijak nezlepšila náladu a vypořádat se s ním samozřejmě budou muset X-Meni.
Profesor X ale spokojeně vede vysněnou mutantskou školu a své svěřence k žádnému boji nepřipravuje. Z poklidného života jej vytrhují jen znepokojující sny mladé Jean Grey, v nichž se nezdravě často objevuje motiv hrozící apokalypsy. Právě takovou se již zmíněný ospalec pokusí rozpoutat, jakmile k tomu dostane šanci. Aby ale jeho plán mohl fungovat, musí se nejprve skrze televizi naučit anglicky a následně shromáždit svou čtveřici biblických jezdců.
Zatímco Angel, Storm a Psylocke dělají mocnému mutantovi spíše jen křoví, Magnetova role je daleko výraznější. Erik Lensherr pověsil svou ikonickou přilbu na hřebík, skrývá se v socialistickém Polsku a založil vlastní rodinu. Přinejmenším tedy do chvíle, kdy se jeho skutečná identita nepřekvapivě provalí a Magneto zase jednou připisuje další položku na svůj seznam Proč nenávidím lidstvo a pokusím se jej vyhladit.
Do toho se ještě míchá Mystique, stále se snažící zachraňovat mutanty před zvůlí obyčejných lidí, jakož i jistá agentka CIA známá z První třídy.
Množství dějových linií se jistě podepsalo na takřka dvouapůlhodinové stopáži, která je těžce přepálená. Tempo filmu kolísá, takže se dokonce dost možná stihnete i chvíli nudit. Režisér Bryan Singer dokázal dříve příběhy Budoucí minulosti nebo X-Men 2 odvyprávět zručněji na menším prostoru.
Apokalypsa je navíc vzhledem k právě zmíněným hůře napsaná. Zatímco totiž její jednotlivé scény zaujmou smyslem pro detail, drobnými vtípky a narážkami, z celkového pohledu jde právě jen a pouze o nesourodý řetězec takových epizod. En Sabah Nur například (všechny!) své pomocníky nabere jednoduše tak, že za nimi přijde magickým portálem, nabídne jim nové síly a vzápětí už vesele pokračuje k dalšímu v pořadí. Scénáristé si s nějakou sofistikovanější zápletkou hlavu fakt nelámali.
Svět X-Men krom toho mutanty už značně překypuje, takže není čas aktéry snímku hlouběji představovat. Pokud náhodou neznáte předchozí díly série, máte prostě smůlu a na film se vůbec nemusíte dívat. Výběr lokací, některé dějové zvraty a v neposlední řadě i značná část humoru – to vše hojně odkazuje k předchozím blockbusterům univerza.
Vůbec poprvé je také příběh až samoúčelně opulentní, což příliš nejde dohromady se silným důrazem na vztahy jednotlivých mutantů. Právě ty přitom tradičně představovaly hlavní lákadlo série. Film se snaží nedostatek vývoje charakterů suplovat tklivými záběry osamocené slzy kanoucí z oka některého hrdiny, a to opakovaně. Funguje to úplně stejně špatně, jak to zní.
Čímž se dostáváme k soundtracku, který se tentokrát povedl. Na rozdíl od Avengers si X-Men stále ještě zachovali něco jako hudební identitu a když se kinem rozezněly patřičně variované tóny starého známého motivu, přistihl jsem se, že se usmívám jako idiot. Vizuál funguje neméně dobře a nové Quicksilverovy kousky dle mého odsuzují legendární výstup z Budoucí minulosti na doživotí k závistivému poplakávání v koutě.
To by ale k záchraně Apokalypsy nestačilo. Skutečná síla snímku totiž tkví v drobnostech. Nevýhoda takového přístupu je zřejmá – jen těžko mohu o detailech něco prozradit, aniž bych riskoval spoiler.
Chcete-li film vidět, určitě nevynechejte kino. Nejsem si úplně jistý, jak dopadnou velkolepé pyramidy nebo masivní magnetická pole na obrazovkách televizí a počítačů.
Noví X-Men se stejně jako Budoucí minulost pořád ještě nostalgicky loučí s původní trilogií, což se bude nejednomu divákovi jistojistě zajídat. Přestože ale představují nejslabší film série od časů Posledního vzdoru, pořád ještě o vlásek překonávají letošního Captaina Americu.
Briskně ještě zmíním, že po titulcích následuje pro komiksové laiky nepochopitelná scéna (minimálně já jsem ji tedy nepochopil). Titulky samotné pak projasní den každému odpůrci speciesismu, neboť neopomínají ani zvířecího účastníka natáčení.
