Čtete-li Anekron pravidelně, dost možná jste si už všimli, že jsem v poslední době zcela opustil svůj dříve oblíbený úvahový segment, v němž jsem se nepravidelně zaobíral aktuálním děním na politicko-společenském jevišti. Poslední dobou mi totiž přijde spíš jako ublížené poplakávání nad rozlitým mlékem, a tak se raději věnuji těm oborům lidského poznání, v nichž se může uplatnit důkaz či argumentace. Kdybych měl vysvětlit, proč si to myslím, asi by to trvalo hodně dlouho. Dnes se však hodlám věnovat jinému tématu, takže to stávající s dovolením odložím na jindy. Pamatujte jen, že naprosto nehodlám lacině mentorovat a doufám, že se mi tomu podaří vyhnout.

Svého času jsem navštěvoval výuku náboženství. Jednak ve formě polooficiální sešlosti na faře, které se občas zvrhly ve veselou polštářovou bitvu nebo skvělé soutěže ze znalostí Bible, jednak jsem ale později na církevním gymnáziu navštěvoval i povinné vyučovací hodiny. I stalo se, že nám nejmenovaný jáhen promítl krátký animovaný snímek, který se věnoval problematice evoluce a kreacionismu. Nevím, jak lépe otevřít toto téma, než právě skrze ono video. Nejenže hezky shrnuje široké spektrum kreacionistických omylů, navíc ještě informovanějšího čtenáře dobře pobaví. Nebo možná také vyděsí, protože tak bezbřehou ignoraci bazálních vědeckých poznatků už v dnešní době málokdo čeká.

Pořád ještě doháním své filmové resty letošního roku. Tentokrát jsem se mrknul na stále ještě docela čerstvou novinku Captain Fantastic (česky jako Tohle je náš svět). Lákal mě samozřejmě charismatický Viggo „Aragorn“ Mortensen v titulní roli, jakož i slibná premisa rodiny, žijící v odloučení od většinové společnosti. Musím hned ze začátku sdělit, že jsem se bavil mimořádně dobře, ale z trochu jiných důvodů, než bych byl očekával.

Že nesmím Buchty a klobásy minout mi bylo jasné už od prvního traileru. Film se totiž prezentoval takovým způsobem, že se nabízely v podstatě jen dvě možnosti, jak by mohl dopadnout. Působil totiž buďto jako infantilní výlevka fekálního humoru, nebo jako parodie pixarovek s jistým myšlenkovým přesahem. Představte si moje nadšení, když jsem po prvních několika minutách zjistil, že je obojím zároveň! Došlo k chybě. 🔗Nelze spustit JavaScript.

Mnohokrát mi bylo během mého života vyčítáno, že jsem příliš chladný. Teď, když jsem se stal ateistou, slouží tato skutečnost těm, kteří si chtějí nějak vysvětlit můj názorový posun, ke zpětné racionalizaci. Domnívají se, že mi v mé náboženské víře chyběl vztah s Bohem. A pokud jsem ho opravdu měl, nemohl být opravdový. V takovém případě bych totiž křesťanství nikdy nemohl zavrhnout.

Na Barbara Conana jsem se rozhodl podívat poté, co se František Fuka rozplýval nad jeho návratem na plátna českých kin. Trochu paradoxně jsem totiž dosud znal jen verzi z roku 2011, která mi přišla dokonale průměrná, a rychle jsem na ni zapomněl. Přitom znám vcelku dobře původní příběhy Roberta E. Howarda a přečtenou mám i řadu jeho epigonů. Patřím mezi onu menšinu studentů filosofie, které nijak zvlášť nebere Friedrich Nietzsche. Proto jsem se na úvodní citát (máte ho v hlavičce) jenom letmo zašklebil a počkal jsem si raději na dávku poctivé cimmeřanské moudrosti předávané z otce na syna. Po ní už se začal rozvíjet samotný příběh.

Komiksových filmů přibývá jako hub po dešti. Jenom letos jsme už viděli veskrze průměrného Deadpoola, ničím výjimečného Captaina Americu či kvalitativně zhruba srovnatelnou Apokalypsu. Výše zmíněné filmy se plácají v dobře uleželém bahýnku repetitivní průměrnosti, konkurence v podobě DC ale také nezahálí. Nejprve vyprodukovala vysloveně tragický Úsvit spravedlnosti, na který následně volně navázal Sebevražedný oddíl. Upozornění: text recenze obsahuje spoilery ke snímku Batman v Superman.

Náš pan farář je vysokoškolsky studovaný, takže se určitě neplete. A i kdyby ano, co biskupové a papežové? Na světě žije více, než miliarda katolíků, církev má za sebou takřka dvoutisíciletou historii a pravdy víry zkoumaly mnohé generace teologů, filosofů a dalších učenců. Ti všichni se přece nemohli mýlit! Vždyť na tom, že existuje Bůh, se shodnou křesťané nejen mezi sebou, ale i s židy, muslimy a mnoha, mnoha dalšími. Hned zezačátku musíme poctivě přiznat jedno: pravdu absolutně nezajímá, kolik lidí ji zastává nebo nezastává. Skutečnost je taková, jaká je a přitom ignoruje všechny, kteří si okolo ní konstruují libovolné představy. I kdybychom od toho ale odhlédli a pokusili se argumentovat ve prospěch existence boží širokým konsenzem, čekají nás problémy.

Cenzurou fantastických žánrů se před pouhými několika měsíci zabývala redakční kolegyně, šťavnaté téma ale vydá hned na několik článků a dnes je přesně ten správný čas na jeden z nich. Dny se nám zkracují a tma se dlouží, podzim přináší tajemné mlhy a už jen zhruba měsíc nám zbývá do Dušiček, Halloweenu a dalších podobných taškařic. No a do kin se chystají Fantastická zvířata ze světa Harryho Pottera.

Když J. J. Abrams zmáčkl tlačítko restart a rozjel zbrusu nový Star Trek, byl jsem nadšený. Nikdy jsem nepatřil mezi fanoušky původního seriálu a tak jsem uvítal možnost seznámit se se světem hezky od začátku, což je vždycky jednodušší, než naskakovat do rozjetého vlaku. Bavil jsem se dobře. Když pak režisér ve své vizi pokračoval sequelem Do temnoty a do role záporáka obsadil oblíbeného Benedicta Cumberbatche, bylo to ještě lepší.